Tomi Paci svou kariéru pohřbil už dávno, teď se ale z encyklopedie popu dozvídá, že umřel i fyzicky. Pro média ale má, jak se ukáže, zapomenutý popový zpěvák větší cenu mrtvý než živý. A tak se po létech díky svému úmrtí dostane Tomáš na titulní stránky novin. Zatímco si zoufá, jeho obchod s CD začíná prosperovat, stane se totiž kultovním shromaždištěm Tomášových obstarožních fanynek. Tomáš zjišťuje, že vrátit se mezi živé bude těžší, než si myslel.
Lexa: Jo proto ti to tak vadilo! Ale proto jsi nemusela tolik křičet. Iva:(cedí naštvaně skrze zuby) Lexo, já nekřičela. Saša: Ivo, křičela. Křičela jsi: „Proč jsi to udělal,“ klečela jsi Lexovi na krku, Lexa brečel a hyena ho skrz mříž olizovala. Lexa: Já jsem nebrečel! To byly Iviny sliny. Iva: No dovol?! Lexa: Myslím tý druhý Ivy. Tý šikovný.
Iva: Hyena není dobrej třídní maskot! Saša: Ivo, nebudeš ho zase bít, že ne! Iva: Jak jsi mohl navrhnout, aby se jmenovala stejně jako já? Lexa: Mě taky překvapilo, že byli všichni pro. Ale... Asi ti chtěli udělat radost, když ti umřel táta. Iva: Jestli to spíš nebylo tím tvým projevem, jak jsi vysvětloval, že já a hyeny máme spoustu společnýho. Lexa: Chtěl jsem tím říct, že jsi šikovná, skromná a dokážeš přežít v těch nejdrsnějších podmínkách! Iva: Aha... Ještě že to nikdo nepochopil tak, že mi smrdí z držky, mám skvrny na zádech a žeru mrtvoly!
Marcelka: Tomáši, viděl jste to? Už jste zase v novinách. Tomáš: No, hezký věci o mně píšou. Vůbec bych se nedivil, kdyby mě začali lidi lynčovat. Ozzák: Neboj, brácha, co jsem slyšel, tak není nic domluvený. Teda, napevno.
(Saša přinesla Ivě smuteční šaty.) Saša: Čau Ivo, nesu ti černý šaty, máma v nich chodí na sociálku, když předstírá, že je vdova. Asi bys je teďka měla nosit, když je tvůj táta mrtvej, dobrý den, pane Pacovský.