Televizní pořad Boží mlýny si vytkl za úkol exhumovat někdejší hvězdy šoubyznysu za účelem kopání do mrtvol. Když Tomáš zjistí, že naposled si jeho tvůrci posvítili na Pavla Horňáka, nemůže se ubránit dojmu, že tentokrát je na řadě on. Vždycky šel přece po Horňákovi. Tomáš dostane strach z televizního štábu a snaží se přejít do ilegality.
To Ozzák je naopak vidět až moc, při jízdě v autoškole zapomene vzít s sebou do auta instruktora, splete si dvanáctistupňové stoupání s Plzeňským pivem a havaruje. Kdyby se jenom o tomto incidentu dozvěděly Boží mlýny, uvažuje Tomáš, vznikly by o Pacovských rovnou dva díly. A to je jenom špička ledovce.
Marcelka si naštěstí jako vždycky ví rady. A zbytek dokoná řidič Ozzák.
Tomáš: Teda, Danieli, jak jste mluvil o té péči o umírající v hospicu a rozplakal se u toho. Přísahám, já jsem vám to normálně věřil. Daniel: Použil jsem metodu Stanislavského. Vciťování. Nedávno mi zemřela želva. Tomáš: Jo, tak proto jste mluvil o jejích posledních lístcích salátu. Jasně. Marcelka: A jak slečna Eva mluvila o tom smutném pohledu pejska bez nožičky, tak to jsem zas málem plakala já. Tomáš: Také vciťování? Eva: Ano, brášku srazil autobus.
Lexa: Ahoj, tati. Ozzák: Pojď sem, synu. Vzdej poctu tady Divišovi, mučedníkovi pravidel silničního provozu. Lexa: Diviš... to je hezký jméno pro slepici. Ozzák: Pojmenoval jsem ho podle výrazu, který měl, když jsme se seznámili.
Lexa: Pane Ozzáku, vždyť já jsem skoro jako váš syn. Ozzák: Kdybych někdy měl syna, budeš to ty, Lexo. Lexa: Tak mě adoptujte. Ozzák: Budeš chodit pro pivo? Lexa: Jasně a klidně za svý. Ozzák: No tak běž, synku. Lexa: Díky, táto.
(Lexa je v televizi. Má rozostřený obličej.) redaktorka: Dopadli jsme velitele gangu, který již několik dní krade dopravní značky. Slíbili jsme, že jeho totožnost bude utajena. Lexa: Čau, já jsem Lexa.