Marcelčin chorvatský manžel Zoran je typickým příkladem horkokrevného Balkánce. Když nabude dojmu, že se Marcelka příliš přátelí s Tomášem, začne být horko i Pacovským. A žádné zlepšení nenastane ani poté, co naopak Marcelka přistihne Zorana v choulostivé situaci s atraktivní slečnou. Spíš naopak – zhrzená Marcelka se totiž stěhuje k Tomášovi do bytu a rozhodne se vnést rodině do života řád a pořádek. Tomášovi, Ivě a Ozzákovi nezbývá, než svolat tajnou schůzku a vymyslet bojový plán.
(Tomáš s Ozzákem přijdou do obchodu, kde si Marcelka věší prádlo na šňůře.) Tomáš: Dobré ráno, Marcelko. Už bude devět. Marcelka: Mám jen jedny ruce. Ozzák: Tenhle krám byl vždycky známej tím, že se tady otvíralo přesně. Tomáš: Ano. Přesně hodinu po tom, co ses probudil.
(Zoran přišel prosit Marcelku o odpušťění.) Zoran:(silný chorvatský přízvuk) Láska! Já špinachla, ale to všechno ten jižansky muj natural! Ten chorkij hrvatskij leb! Ty vješ muj táto to byl taky a Župan (myslí svého bratra) ještě goršije. Ja kleju sebe, kleju jich, kleju svýho zobáka. Marcela, vrat se k mě! Marcelka: Zorane, já, já vím, že jsi vznětlivý a nemyslíš to zle, ale já už na tebe nemám někdy energii. Zoran: Já snážim snažim porno prisáham. A ta, ktorů ty tam viděla, tá už priš. Tá už pro mě neni. Ale kdyš pryš ty, já tak sam! My pláče, pláče, kako mály jarabáče.