Simonin bývalý manžel si chce vzít do péče jedno ze svých dětí a Simona neví, jestli se má zbavit Lexy nebo Saši, porovnává jejich provozní náklady a spotřebu na kilometr. Nakonec ale podlehne svým mateřským pudům a nevydá dítě ani jedno. Její bývalý muž na ni za trest posílá sociálku. Pokud Simona nepředvede, že všichni žijí v harmonické rodině s pravidelnými stravovacími a hygienickými návyky, může přijít dokonce o obě děti! Řešení se nabízí samo: infiltrovat se k Tomášovi do rodiny. Pacovští mají sice k harmonii tak daleko, jako vepřová ke zdravé výživě, ale Tomáš aspoň bývá občas doma. Schyluje se ke skutečnému dramatu. Už kvůli tomu, že Ivu, Lexu a Sašu čeká představení v dramatickém kroužku.
Krákorová: Dobrý den. Krákorová, sociální péče. Hledám Simonu Bůčkovou. Ozzák: No Simona je ještě v hospodě. Krákorová: No z hospody. To jsou otázky… (Po chvíli, když přijde Simona.) Simona: A tady Igor spí ve skříni jen když chce. Že máš rád skříň, Igorku, že? Tomáš: Moje skříň. Moje!
Saša: Zdráv buď, mistře a pane. Přijmi toto políbení ode mě. Lexa: Vodprejskni, hajzle křivácká! No co, třídní říkala, že si to můžeme upravit do huby.
Marcelka: Neřikejte. Vy, že jste vkročil do kostela? Ozzák: Jasně že vkročil! A hned zase vykročil. Dostal jsem tam takovej hnusnej pišingr. A když jsem si vzal víno na zapití, řvali na mě, že jsem husita. A vůbec, myslim si, že kdyby tam čepovali pivo, tak to lidi chytne víc.