Mládež se chystá do tanečních. Tomáš vybral Ivě tmavé šaty, které se hodí spíš na pohřeb. Ona by ráda něco odvážnějšího, ale její staromódní otec je rezolutně proti a hledá oporu v Marcelce. Jenže ta nečekaně přizná, že sama chodila do tanečních v šatech, které byly nejodvážnější ve všech zemích RVHP. Saša je na tom ještě hůř než Iva; v šatech od Simony, které mají jen historickou cenu, je neviditelná snad i na přechodu pro chodce. Lexu taneční nejdřív moc neberou, nakonec ho ale začnou vzrušovat, bohužel jinak, než by si přál. Marcelka zjistí, že Tomáš je na tanec totální dřevo, a začne ho doučovat. Netuší, že její dobře míněná snaha se obrátí proti ní. Na prodloužené se ukáže pravda v celé své nahotě, a to doslova.
(Tomáš křičí na Ivu.) Tomáš: Ivo, je tu Saša a má šaty! Iva: Sašo, jestli máš hezčí šaty než já, tak se zabiju. (Iva přijde a uvidí Sašiny šaty.) Iva: Tak zůstanu naživu.
Marcelka: Tomáši, přece jako zpěvák jste se musel při zpěvu nějak pohybovat. Tomáš: Já jsem si celou kariéru vystačil s pradlenou... máchání... věšení... motání šňůry a ještě je otočka, ale tu jsem zapomněl. Marcelka: Přece musíte umět aspoň jeden standardní tanec. Tomáš: No, nevim, jestli je standardní, ale kdysi jsem něco nacvičil se skupinou Berušky. (Tomáš předvede "Slepičí tanec".) Tomáš: Vlastík Harapes k tomu měl výhrady, ale mně se to nezdá špatný.
(Tomáš vyprávěl, že mu Vlastimil Harapes říkal "Nula". Za nějaký čas Vlastimil Harapes příjde do obchodu.) Vlastimil Harapes: Dobrý den, je tady Nula? Iva a Marcela: Vzadu! (Tomáš předvádí Vlastovi svůj tanec.) Vlastimil Harapes: Bohužel...