Iva chytí chřipku, leží doma a nudí se. Hypochondr Tomáš se jí vyhýbá, aby se nenakazil a nepřišel o kulturní událost sezóny, nový muzikál Michala Davida.
Iva zažije šok – zjistí, že Lexa píše básně. Bohužel o ní, a to musí přestat. Ovšem díky Lexovým básničkám se o ni konečně začne zajímat třídní idol Beneš, a dokonce ji chce v nemoci navštívit. Tomáš si ale básničky přečetl taky, nabyl dojmu, že Iva chodí s Lexou, a hlídá ji jako ostříž. Navíc se třídní kickboxerka Machová rozhodla, že s Benešem chodí ona a zbije každou spolužačku, která se na něj jenom podívá.
(Tomáš čte básničku, kterou kdysi poslal Lexa do Mateřídoušky.) Tomáš: Mami, mami, mami, proč jsme tu furt sami? Je nám zima, máme hlad, přijď se o nás postarat!
(Tomáš vypráví, jak se roku 1988 setkal s Gustávem Husákem.) Tomáš: V osmaosmdesátym jsem byl na setkání prezidenta Husáka s mládeží. Jmenovalo se to "Socialismus, budoucnost lidstva". Marcelka: To musí bejt sláva! Tomáš: Hm, pamatuju si to naprosto přesně. Všichni jsme si museli vzít přezůvky, poněvadž ve Španělském sále právě položili nové lino. Sagvan si je zapomněl, tak tam musel stát ve fuseklích. Pak zahráli Píseň práce, přišel prezident, všem nám podal ruku, řekl: Ako sa mátě a šli jsme domů.
(Muzikál Michala Davida.) Emil Hácha:(Zpívá.) Hácha! Jsem Emil Hácha! Celej den špekuluju, co zas dneska spáchám. Diví, Beneš se diví! Z Londýna na mne jenom vyčítavě civí! Mnichovská dohoda, jo to je pohoda! Rád pravicí máchám! Jsem Emil Hácha!