Comeback

Ozzák: A Plechová gondola rozbouří salámy!

Tomáš: Tady je sprosté slovo!
Iva: No, to je její jméno.
Tomáš: Kundanika?
Iva: Hindsky to znamená zlatá dívka.
Ozzák: Myslím si, že vím, která část znamená dívka.

Tomáš: Ha! A to by mě zajímalo, za co utratila Iva dvě stovky v rybárně.

(Lexa uvidí Ivu v sexy šatech.)
Lexa: Tak tohle neuchladím.

Lexa: (o erekci) Ja se toho potřebuju spíš zbavit.
Ozzák: Zkus sex.
Lexa: Něco reálnějšího byste neměl?

(o erekci)
Ozzák: Znám chlapíka, co si s tím otvírá pivo.

(Ozzák objeví Tomáše a Marcelku ve zvláštní taneční poloze.)
Ozzák: za dvacet minut se vrátím a budu dělat, že jsem nic neviděl.

Ozzák: Nejdůležitější tanec je stejně pogo, a ten tě naučí jedině Mistr chlast.

(Tomáš křičí na Ivu.)
Tomáš: Ivo, je tu Saša a má šaty!
Iva: Sašo, jestli máš hezčí šaty než já, tak se zabiju.
(Iva přijde a uvidí Sašiny šaty.)
Iva: Tak zůstanu naživu.

(Na stole jsou kýble s vodou, ve kterých byli kapři.)
Ozzák: Co to tady tak smrdí?
Tomáš: Voda!
Ozzák: Aha... No hlavně, že se s tím mejete, aby jste nesmrděli.

(Lexa a Ozzák zakládají těsto na rumové koule.)
Lexa: Těšíte se na Vánoce, pane Ozzáku?
Ozzák: Kdo by se netěšil? Jenom mi vadí, jak strašně změkly. Za starejch časů to mělo jiný grády.
Lexa: Za jakejch časů?
Ozzák: Když chlapi byli chlapi a voňavka sprostý slovo. Dneska jsou to svátky pro měkejše.
Lexa: Mám tam dát i prášek do pečiva?
Ozzák: Prášek! To je ono! Prášek! Samý zdrobněliny. Samý měkký slova. Prášek, stromeček, kuličky, rohlíčky, pohádky!
Lexa: Vanilka.
Ozzák: Jo. Dřív se prostě uříz strom. Udělaly se koule a rohlíky. A pak se všichni vožrali. Jo, to byly časy, Lexo.
Lexa: Mám tam dát prach do pečáku?
Ozzák: Vraž ho tam, bejku. Tak a můžeš míchat.
Lexa: Ale kapr, to je docela silný slovo, ne?
Ozzák: Ha, ale měkká ryba. Vždyť ani nemá zuby. Jo, takovej mečoun, to je jiná.
Lexa: Nebo rejnok. Elektrickej.
Ozzák: Jasně! Nebo žralok! Zabít kapra umí každá stará bába. Ale zkus si jít s paličkou na žraloka.
Lexa: S paličkou?
Ozzák: S palicí.
Lexa: To by bylo fakt chlapácký.
Ozzák: Stačí! Tak. A teď to necháme nakynout. Ale musíme to sledovat. Jakmile se to hne, máme pět minut.
Lexa: Budeme tvarovat?
Ozzák: Nebo zdrhat.

(Tomáš pomáhá Saše s Iviným domácím úkolem. Zazvoní telefon z obchodu, zvedne to Iva.)
Iva: Haló. Co? A kdo? (Otočí se na Tomáše.) Hele, volá nějakej cizí pán z obchodu.
Tomáš: A co říká?
Iva: Nic. Pláče.
Tomáš: (Má nohy v lavoru.) Boty!
(Iva s Tomášem dorazí do obchodu, kde už jsou jen Ozzák a Marcelka.)
Tomáš: No, tak vidím, že jste se tady už začali zařizovat. Tak, kde je ten pán, co tady plakal?
Marcelka: Vyštval ho!
Ozzák: Ty vole, chtěl Madonnu!

(Ozzák o smrti Praseho)
Ozzák: Ještě před 14 dny psal z Islandu, že se vrací domů.
Tomáš: Fakt? Tácek z Islandu si nepamatuju.
Ozzák: Protože ho listonoška odmítla dát do kabely. Velrybí kůže hold trochu smrdí, no.

(Tomáš předává dopis Ozzákovi.)
Tomáš: Tady máš?
Ozzák: Prase píše?
Tomáš: To bych se divil, ten píše všechno na pivní tácky.

(U večeře)
Tomáš: Křeček došel.
Ozzák: Škoda.
Tomáš: Cože?
Ozzák: Chtěl jsem si přidat.
Iva: To bylo kuře.

Tomáš: Tobě jsem měkkej dárek nikdy nedal!
Ozzák: Jednou jsem dostal víno!

Iva: Jak se mám těšit na Vánoce, když dárky vybírá táta a objednává Lexa?

(Tomáš přichází do krámu, kde hrají Koledy křečka Mirečka.)
Tomáš: Nehrabe vám z toho Mirečka už? Jak to tady posloucháte celej den?
Marcelka: (vyndává si špunty z uší) Ježíš, promiňte Tomáši. Mně už z toho Mirečka hrabe, jak ho tu poslouchám celý den.

Tomáš: To nemůžeme mít jednou Vánoce, na který budeme všichni rádi vzpomínat?
Iva: Jo, na ty naše loňský vzpomíná i městská policie.
Tomáš: Nějaký bez sanitky?
Iva: Kapr je tradiční vánoční jídlo.
Tomáš: Ale každej z nás už jednou spolknul kost, Ozzák dokonce dvakrát... tu samou.
Ozzák: Chtěl jsem si přidat.

(Tomáš přichází domů na vánoční poradu.)
Tomáš: Ahoj.
Iva: Ahoj.
Tomáš: Je pět hodin, kde je Ozzák?
Iva: Řekl, že se žádný vánoční porady účastnit nebude.
Tomáš: Vždyť ji děláme jen kvůli němu.
Iva: No já nevím, tak si ho nějak zavolej.
Tomáš: Ozzáku, pivo je na stole!
Ozzák: (vyřítí se z pokoje) Že já ti na to vždycky naletím.

(Iva a Saša se baví o tom, jací jsou Tomáš s Ozzákem filmoví barbaři.)
Saša: Lexa je ještě horší.
Iva: Nojo, ty jeho nechutnosti. Hele, viděl on někdy vůbec normální film?
Saša: Hmm jednou. Mumie se vrací.
(Mezitím přiběhne Marcelka, sebere fandící rukavici ležící na pultu před Ozzákem a odběhne z obchodu.)
Ozzák: Týýjo, jaks to věděla?

(Tomáš přichází do práce.)
Tomáš: Dobré odpoledne, Marcelko. Tak co? Jak to dneska šlo?
Marcelka: Až na to Ozzákovo zpoždění dobře.
Tomáš: No tak znáte Ozzáka, půl hodinky sem, půl hodinky tam.
Marcelka: Teď je to 7 hodin a 34 minut.
Tomáš: Vida, nový rekord.
Marcelka: Zapomněl jste na těch 14 dní letos v březnu?
Tomáš: No to měli U Jezevce dny prémiového ležáku.

(Ozzák přichází pozdě do práce, protože se celou noc díval na teleshopping.)
Ozzák: Sorry brácha, ty nový televizní soutěže jsou docela napínavý. Musel jsem si počkat, jestli ten vodpuzovač krtků někdo koupí.

(Tomáš, Iva a Ozzák se scházejí k večeři.)
Tomáš: (natěšeně) Tak co to bude? Já mám hlad jako vlk.
Iva: Hovězí špička ve smetanové omáčce s čerstvými bylinkami a nuselským knedlíkem.
Ozzák: (s údivem): Oooh.
Tomáš: (znechuceně) Fuj. Koprovka.

Tomáš: (na Marcelku )A vy zatopte. No na co čekáte? A dejte to na trojku?
Marcelka: Tady je jenom dvojka.
Tomáš: Řekl jsem na trojku.