Comeback

Ozzák: Pochválen buď pan Ozzy Osbourne.
Iva: Až na věky, strejdo.

Iva: Vždyť ani nemáš teplotu...
Tomáš: Tady si sáhni. Tady mám takovou lokální horečku.

Tomáš: Ivuško. Byla bys tak prosím tě hodná, neuvařila bys mi ten čaj, co mi vždycky vařívala babička?
Iva: Když ses v zimě nastudil? Horkost máš-li, tělo v křeči, navař sobě čaj, co léčí? Rumu kapka, medu lžička, nepustí tě do nebíčka?
(po chvíli)
Tomáš: Aha, ale zázvor jsi do něj nedala. Nezapomeň vždycky nový přidat kořen zázvorový.
(opět po chvíli)
Tomáš: Ty jsi ten zázvor nenakrájela?
Iva: Krájenej, nastrouhanej. Zázvor jako zázvor.
Tomáš: Ne aby tě napadlo, brát na zázvor struhadlo.
(opět po chvíli)
Tomáš: Tady si sáhni. Tady mám takovou lokální horečku.

Simona: Musíš do nemocnice?
zákazník: oaaienauee
Simona: Máš pacienta? Takhle večer? Že si neodpočineš.
zákazník: eeech
Simona: No to je hrozný. A kde vůbec děláš?
zákazník: ooeee-ejj
Simona: Co? Laryngologie?
zákazník: ooeee-ejj!
Simona: Jo otorynolaringologie. Jasně.

Simona: Můžu tě uklidnit, že na prdel dostaneš dřív než Nováček.

Ozzák: Neexistuje nemoc, kterou by nedokázal vyléčit půllitr Ferneta. Bolí mě noha, dám si Fernet. Je to v pohodě. Bolí mě hlava, dám si Fernet a je to zase v pohodě. Bolej mě játra, tak si ho nedám. Fernet léčí všechno.

Ozzák: Tolik jsem toho nestihl... dát dohromady Zeppeliny, zazpívat si s Nirvanou...

psycholožka: Dobrý den, jsem psycholog z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky.
Lexa: To děláte záslužnou práci. Policie páchá spousty zločinů.
psycholožka: No to ne, policie ty zločiny přece vyšetřuje.
Lexa: Je to začarovanej kruh.

Marcelka: Budete mi tam muset sáhnout vy.
Ozzák: Kam?
Marcelka: Do zadní kapsy pro ten pilník.
Ozzák: Já vám mám sahat na zadek?
Marcelka: Máte něco proti mému zadku?
Ozzák: Ne, ale pro něj nemám taky nic.
Marcelka: Hulváte!
Tomáš: Ozzáku, chovej se slušně a sáhni Marcelce na zadek.

Tomáš: Teda, Danieli, jak jste mluvil o té péči o umírající v hospicu a rozplakal se u toho. Přísahám, já jsem vám to normálně věřil.
Daniel: Použil jsem metodu Stanislavského. Vciťování. Nedávno mi zemřela želva.
Tomáš: Jo, tak proto jste mluvil o jejích posledních lístcích salátu. Jasně.
Marcelka: A jak slečna Eva mluvila o tom smutném pohledu pejska bez nožičky, tak to jsem zas málem plakala já.
Tomáš: Také vciťování?
Eva: Ano, brášku srazil autobus.

Lexa: Ahoj, tati.
Ozzák: Pojď sem, synu. Vzdej poctu tady Divišovi, mučedníkovi pravidel silničního provozu.
Lexa: Diviš... to je hezký jméno pro slepici.
Ozzák: Pojmenoval jsem ho podle výrazu, který měl, když jsme se seznámili.

Lexa: Pane Ozzáku, vždyť já jsem skoro jako váš syn. Ozzák: Kdybych někdy měl syna, budeš to ty, Lexo.
Lexa: Tak mě adoptujte.
Ozzák: Budeš chodit pro pivo?
Lexa: Jasně a klidně za svý.
Ozzák: No tak běž, synku.
Lexa: Díky, táto.

Lexa: Pane Pacovský, já s váma nutně potřebuju bejt v televizi. Beneš tam byl a Kvasničková se před ním svlíkla.

Ozzák: Ten, kdo vymyslel značky, ten to neměl v hlavě v pořádku.
Lexa: Moje řeč. Možná to byl ten, co vymyslel pravou a levou.

Ozzák: Jakpak se jmenujou tyhle kytky?
Marcelka: Růže.
Iva: Marcelko, ke kytkám ho nepouštějte. Buď se z nich snaží něco ubalit, nebo je sní. Posledně mi takhle spořádal čtyři truhlíky tulipánů. Uvařil z nich cibulačku.

Tomáš: Ozzáku, my jsme tvoje rodina, a když na tebe přijde jaro, tak nám to musíš říct.
Ozzák: To vám mám hlásit, i když jdu na pívo?
Tomáš: Když jdeš na pivo, brácha, tak se nehroutí všechno kolem tebe.
Ozzák: Ale jo, hroutí. Tak jako vlní a vohejbá.

Lexa: Ještě, že mám tohle. (pohladí počítač)
Ozzák: V tý krabici jsou ženský?
Lexa: Tam v podstatě není nic jinýho.
Ozzák: Jaký?
Lexa: No všecky. Stačí napsat www.chcizenskou.cz a pak se vám otevřou tady tyhle rubriky.
Ozzák: Vášeň. Chtíč. Plastový okna.
Lexa: To je jenom reklama. Ale těch rubrik je tam spousta, vidíte? Kamarádka hledá kamarádku. Nezávazný flirt. Jen vážně.
Ozzák: Co znamená Přijdu hned? To jsou jako na obědě?

(Ozzák říka Saše svoji teorii o jaru.)
Ozzák: Svět je najednou úžasnej. Jako když je člověk vožralej. Ale ne z piva, z něčeho jinýho, nádhernýho. Jaro je, jako když v hospodě otevřou okna. Nebo vytřou hajzly a do mušlí daj takový ty barevný mejdlíčka, víš. Jaro je, jako když se ráno probereš po mejdanu, všichni spěj, ale pořád hraje hudba.

Saša: Je tady Iva? Máme psát slohovku o jaru a já si s tím nevím rady.
Ozzák: Proč se nezeptáš strejdy Ozzáka? Ten ví o jaru všechno. Pojď, posaď se.
Saša: Posaď se. Něco tak hezkýho mi ještě nikdo nikdy neřek.

Ozzák: (zpívá) Rolníci, rolníci, kdopak vám dal hlas?
Stromy, koule, rohlíci, vožerem se zas.
Hvězda nad betlí, vosel u jeslí,
zlatý prase po ránu ti to vykreslí!
Houby záleží, jestli nasněží,
zavoláme Ježicha, ať nám naježí!
Rolníci, rolníci, kdopak vám dal hlas?
Byl to kašpar veliký nebo dědek mráz?
Rolníci, rolníci, co to zvoní v nich?
Stromy, koule, rohlíci, vánoce a lííííh.

Iva: Lexo, co tady děláš?
Lexa: Pučil jsem si klíče od kámoše.
Iva: Ozzák by neměl mít vlastní klíče.

(Tomáš je zdrcený z toho, že Iva se už chystá na 1. sex)
Tomáš: Existuje vůbec nějaký způsob, abych tomu zabránil?
Simona: Tomáši, jsou jen tři věci, který se můžou postavit mezi šestnáctiletou holku a první sex a otec to není.
Tomáš: A co teda?
Simona: Zaseklej zip, předčasná ejakulace a smrt.

(Iva chce zjistit něco o Lexově schránce na chcizenskou.cz.)
Lexa: Ale moje heslo neuhodneš.
Iva: No až na druhej pokus. Myslela jsem si, že víš, že Lexa se píše s X.

(Tomáš a Ozzák se hádají, kdo je lepší otec.)
Ozzák: Ve dvaadevadesátým na Rockfestu byla nejmladší účastník.
Tomáš: Tys ji vzal v jednom roce na Rockfest?!
Ozzák: Ále pila jenom desítku.

(Lexa si chatuje s nějakou Slovenkou.)
Lexa: Je modelka a studuje archeologii a hebrejštinu.
Iva: Takovýma se svět jenom hemží a určitě pojede do Afriky zachraňovat děti s malárií.
Lexa: To jsem jí rozmluvil.