Saša:(čte z vietnamského diskuzního fóra) Já rád bych nejen koukat, ale i dotýkat. Jak to myslí? Iva: Sašo, neboj, určitě tam bude i něco lepšího. No hele, třeba támhle. Ona tak hezká, až já hned brečet. No vidíš. Lexa: Ono brečet má ve vietnamštině víc významů. Saša: Já zabrečet čtyřikrát za sebou. Lexa: Tak to ti hned vysvětlím. Iva: Ne! Saša: Mně moc líbí tvůj vodní hlodavec. Asi jsem jim fakt sympatická.
(Saša čte úkol do matematiky.) Saša: Jak dlouho se může doma válet podprůměrný zpěvák který za totality vydělával pětinásobek průměrné mzdy a ukládal je na dvouprocentní urok na valutovém účtu? No a já jsem se mámy ptala kolik byla ta mzda. Iva: No a kolik? Saša: Prej prd.
(Lexa si v bytě nahlas pouští Ozzyho Osbourna. Iva vyběhne a zaklepe na dveře, aby přestal. Po chvíli vyběhne ze dveří Lexa a jde za Ozzákem.) Lexa: Ty jo, pane Ozzáku viděl jste to? Ozzák: Co? Lexa: Ta vaše muzika funguje! Pouštím si ji sotva deset minut a už na mě bušej ženský!
(Iva se hádá s Tomášem o darcích.) Tomáš: Ivuško tobě jsem měkký dárky taky vždycky nedával. Iva: Jo, poslední tvrdý dárek jsem dostala v sedmi. Vysavač! Řekl jsi mi, že to je sloníček pomocníček a od té doby musím luxovat.
(Tomáš vyprávěl, že mu Vlastimil Harapes říkal "Nula". Za nějaký čas Vlastimil Harapes příjde do obchodu.) Vlastimil Harapes: Dobrý den, je tady Nula? Iva a Marcela: Vzadu! (Tomáš předvádí Vlastovi svůj tanec.) Vlastimil Harapes: Bohužel...
Ozzák: Marcelko, ten leknín co tady útočí mám utřít nebo počkáte až bude válka koček? Marcelka: Prosím? Ozzák: Rusové mají jeleny a jeleni hlídají konev.
Tomáš: Poslouchej brácha ten tvůj abecední systém není moc přehlednej. Ozzák: Co je na něm nepřehlednýho? Tomáš: No třeba to, že není vůbec podle abecedy.
Tomáš: Takže holčičko skočíš na nákup. Iva: Už jsem byla. Tomáš: Uklidíš doma. Iva: To dělám vždycky. Tomáš: Spočítáš tržbu. Iva: A ty si něco prodal? Tomáš: Ne. Iva: Tak v tom případě tržba nebude problém.
Lexa: Brý den, pane Pacovský. Ozzák: Brý. Lexa: Nevíte, jestli už vyšla ta nová Ewa Farná? Ozzák: Moment Lexo, znáš přece pravidla? Lexa: Jéžiši, pane Pacovský, buďte trochu člověk, já mám dneska blbej den. Ozzák: To já mám taky, ale pravidla se musej dodržovat, muzika je jako bouchačka, taky ji nedaj každýmu. Lexa: Ale v Bontonlandu jo. Ozzák: Taky to s nima jde od deseti k pěti. Tak za prvé, předveď jak se hrozí. (Lexa zavrtí prstem jako maminky na své děti.) Lexo! (Ozzák zapne metal. Mezitím přišla do obchodu Saša, lekla se Ozzáka a utekla.) Lexa: Vyplašil jste mi ségru. Ozzák: Ty máš ségru? Tak ji někdy přiveď. Lexa: Vodím jí furt, ale vy si ji nikdy nevšimnete. Ozzák: No jo, měl jsem včera těžkej večer, asi mi vypadla. Lexa: No jo, ona je taková nenápadná, třídní nám jí už třikrát představovala jako novou žačku. Ozzák: Já vůbec nevím, o kom se bavíme. To je jedno. Tak za druhý. Lexa: No tak, pane Pacovský, jen mi řekněte, jestli vyšla ta Ewa Farná. Ozzák: Nepřerušuj, za druhý, kolik měli členů Led Zeppelin v původní sestavě? Lexa: A proč musím tohle všechno vědět? Ozzák: Aby z tebe byl správnej chlap! Lexa: A co ta Ewa Farná? Ozzák: Z tý chlap nikdy nebude. Lexa: Jestli už vyšla. Ozzák: No vyšla, co to sem pleteš. Lexa: Super, tak já ji jdu stáhnout. Ozzák: Stáhnout? Trochu krutej trest, i když za tu její hudbu si to zazlouží.
Iva: Víš kolik se v ní nasáklo sajrajtu? Tomáš: Tohle říkáš vždycky když jí čistíš. Iva: Tak teď to říkám naposled. Tomáš: Vážně? Iva: Jo, protože jí čistím naposled.
(Tomáš a Ozzák jedí gigantickou klobásu.) Iva: A uvědomujete si, že z jedný takovýhle klobásy by se najedla jedna somálská vesnice. Tomáš: Nenajedla, protože těm giganta nesvěřili...