Manny: Co se stalo? Co se stalo Johnu Constantinovi s odvahou na to, aby řekl andělovi, ať jde do háje? John: Pusť mě a já ti ukážu, ty nebeský vyhoněnče.
(Žena něco bezhlavě v blázinci píše na stěnu.) John: Slečno. Ať už si tam kreslíte cokoli, měla by jste raději přestat. (Přijde blíž.) Slečno? (Všimne si, že je posedlá.) Ne. Ne, ne, ne! Tohle už není můj problém! (Odejde a v půlce cesty se zastaví a protočí oči.) Do prdele!
psychiatr: Nejsou tady žádní démoni. John:(Zvedne se ze židle, bouchne pěstmi do stolu a řve.) To mi pořád opakujete! (klidněji) Donuťte mě tomu uvěřit! Zato vás platím.
psychiatr: Vzpomínáte si na toho vraha? John: Vidím toho démona pokaždé, když zavřu oči. psychiatr: Tím démonem myslíte vraha. John: Tím démonem myslím zasranýho démona. Odporné stvoření, smrdí jako jatka.
John Constantine: Bez urážky, pane, nejsem zvyklý poflakovat se s s anděly. Kazíte mi pověst. Manny: To i blázinec. John Constantine: Jo? No, odhlásil jsem se.
John Constantine: Jmenuju se John Constantine. Jsem ten, co vyjde ze stínů v kabátě a s arogantním úsměvem, zažene vaše démony, nakope je do koulí a plivne na ně, až budou ležet, a pak na vás jen kývne, mrkne a hodí dobrou hlášku. Pracuju sám, protože upřímně, kdo by byl dost šílený na to pracovat se mnou?
Psycholog: Takže jste pracoval jako exorcista, démonolog a mistr temných umění. John Constantine: Píše se tam mistr, že? Vážně bych to měl změnit na titěrný fušer, nerad se vytahuju.
(John upozorňuje učitele, že se na hřišti začínají pošťuchovat dvě děti. Učitel k tomu muži, co projevuje neobyčejný zájem o děti přichází a podezřívavě si ho měří.) učitel: Co je v tom baloňáku? John: Já v něm jsem.
(John a Chas stojí před domem, ve kterém je posedlé dítě.) Chas: Tak co teď? Zaklepeme na dveře? John: Ale ne, to nikdy nefunguje. Chas: Proč ne? John:(skepticky se na něj podívá) Ahoj, vystopovali jsme zlého ducha k vašemu domu, může být uvnitř vašeho dítěte. Nebude vadit, když se podíváme? Chas: Jo, to nebude fungovat.