Jednoduchý, dobrodružný. Sympatičtí, odvážní hrdinové,
chytrý a věrný Šarik, nebezpečí, láska, pravé přátelství a na druhé straně zlo, zlo, zlo. Pro mou dětskou nevinnou dušičku to byl citový hurikán, protože to byl můj první "opravdický" seriál.
Vzhledem k podprahové manipulaci s malými dětmi směrem na východ, kterou jsem pochopila až mnohem později, nemohu dát víc procent než dávám.
Kde jsou ty nedělní večery, kdy jsem čekal v křesle a ptal se pořád do kola, kdy to začne kdy uvidím Rudého jelikož jsem chtěl být řidič tanku :-))
A i když vše je černobílé, tak své kouzlo poplatné době seriál má.Mladší asi nepochopí, no a odrostlejší ví, o čem píši :-))
Ani si nepamatuji, kdy jsem z knihovny rodičů vyhrabala tuhle knížku, stejně tak nedokážu říci, kolikrát jsem ji četla (a ještě budu). A jaké překvapení bylo, když jsem zjistila, že je i seriál. Z mého pohledu je nemožné ho porovnávat se současnými seriály, ve své době to byla klasika a spousta lidí si jí uchovává v paměti. Takže klobouk dolů, zaslouží si vyšší číslo.
Jako děti (stejně jako v písni Xaviera Baumaxy) jsme s Gustíkem usedali do tanku a jeli vyhrát II.světovou válku, každý třetí pes se jmenoval Šarik..., tak s touto nostalgií jsem si po letech pustil tento seriál. Nutno říci, že jsem nedokoukal ani první díl. S těžkým srdcem hodnotím velmi nízko.
Kdysi oblíbený seriál mého dětství. Při jeho opětovném uvedení jsem byl konfrontován s realitou a ta konfrontace nedopadla pro mé zidealizované vzpomínky nejlépe. Typický produkt masové kultury éry reálného socialismu. Historicky vylhaná glorifikace války i když serial vznikl podle skutečných osádek několika tanků a jejich příběhů.