Curon

I'm the evil ego...

Je to teprve druhý seriál z italské tvorby, navíc první byla Luna Nera, což mě trošku vyděsilo, že tak budou vypadat všechny italské seriály, ale Curon mě překvapil velice mile. Potemnělá dusná atmosféra plná tajemna, k tomu postavy, které nic neprozradí a tak nějak spokojeně žijí ve světě nevědomosti a tajností. Nápad s přízraky byl velmi povedený, doufám, že skutečně vychází z nějaké legendy o vlcích apod.

Trošku mě štvala postava Thomase, protože ono fakt není nic lehčího, než prostě přiznat pravdu, a ne se chovat půlku seriálu jak blb, než pravda vyplave na povrch a pak se teprve pochlapit a být za good guye. Ústřední dvojice dvojčat se mi naopak líbila moc už od začátku, jedině dobře, že jsou dvojvaječní není z toho druhé Zack a Cody nebo snad Olsenky na výletě. Daria si z počátku hrála na drsoňku, což mi nesedělo, ale postupně se ukázala i její vnitřní psychologie, která pak s tvrďáckou image byla skutečně sympatická, naopak Mauro působil jako pitomý mamánek, a nakonec se z něj stal velmi racionální a chytrá chlapák. V tomhle si opravdu nemůžu na nic stěžovat, moc mě bavili oba. Dál mě bavila Micki, která byla příjemná, a i když to je trošku klišé, děti, co zachraňují dospělé, tak se mi moc líbila hlavní čtveřice teenagerů ve snaze dopátrat se tajemství. Ostatní postavy byly divné... ale vysvětlení je asi v těch přízracích. U některých jsem byl rád, že umřeli, ale stále moc nechápu, jak to se smrtí přízraků je. Navíc mě překvapilo, u kolika smrtí si seriál nebere servítky, minimálně jednu smrt jsem opravdu nečekal... Upřímně doufám, že bude další série, protože tohle je velmi povedená neamerická tvorba, která ukazuje, že i maloměstský horor s nízkým rozpočtem může být poutavý.