Al-Rahim dává Leonardovi poslední šanci připojit se k němu a Turkům. Princ Bayezid se obává, že Leonardo má pro něj další nečekané překvapení. Jde tedy vyslechnout Lucrezii, která ho však nesměle zabije. Leonardo a zbytek papežských vojsk plánují, jak nalákají otomanskou armádu do pasti. Druhý úkol je na Sophii a Zoovi, aby zprovoznili zařízení, které by jim mělo pomoci. Současně se ve Florencii koná poprava Girolama za vraždy jím spáchané. Lorenzo Medicejský nepředpokládá, že by něco jeho popravu narušilo, ale opak je pravdou.
Leonardo: Jen jsem si vzpomněl na něco, co mi kdysi řekl Verrocchio. Řekl: "Schopní lidé zřídka sedí v koutě a nechávají věcem volný průběh. Ti jdou a berou věci do svých rukou".
Zo: Loď? Pro mě. Na důkaz vděčnosti za všechny ty roky mého přátelství a služeb. Sophia: Já žádnou loď nepotřebuju. Ale když už v tom budeš, líbila by se mi knihovna. Leonardo: Ano, knihovna pro tebe, Loď pro tebe. Dobře.
Sixtus IV: Proč? Girolamo: Protože jsem našel svou cestu. Ale jediný způsob, jak mohu dosáhnout svého skutečného potenciálu, je dokončit to, co jsem začal už před lety. Zabil jsem svou matku na váš rozkaz. A teď musím zabít svého otce a falešného proroka, který mě svědl na scestí. Jak příhodné, že jde o tutéž osobu. Nemyslíš?
Girolamo: Mluvíte o lidskosti, všichni jste ale tu svou ztratili. Tvrdíte, že mé činy jsou ohavné, ale koho jsem zabil? Zkorumpovaného kardinála, kterého více zajímaly nemravnosti než kázání. Důstojníka, který se váš lid snažil obrat o slávu boží výpravy. A ano, milovanou Matku Florencie. Ženu, která nezradila jen vás, ale všechny dobré lidi v tomto městě. Vybrala vaše pokladnice a opustila vás v době, když jste ji potřebovali.
Leonardo: Osmanská armáda. Kde jsou? Kde sakra jsou? Už by na nás měli zaútočit. Vlad: Však to přijde, Da Vinci. Brzy se budeš brodit v hromadách tureckých střev.
Al-Rahim: Výborně, Da Vinci. Výborně. Navzdory všem předpokladům. Navzdory sám sobě. Trumfoval jsi inovaci inovací. Genialitu genialitou. Nic míň jsem ani nečekal.