Leonardo pátrá po svojí sestře Sopfii, však naráží pouze na Carla Medicejského a jeho kumpány. Girolamo opouští vojenský tábor a míří nazpět do Florencie, aby se tam přiznal Lorenzovi, že to on zabil jeho manželku Clarice. Girolamo je poté uvězněn a čeká na v cele na smrt. Laura Cereta se pokouší u Lorenza vyjednat milost pro Girolama, ale ten ho nehodlá propustit. Současně Zo a Nico míří k Vladu Napichovači, od kterého žádají pomoc v boji proti Otomanské říši.
Laura Cereta: Nebyl jsi sám sebou, když jsi to udělal. Girolamo: Co když ano? Co když ten vrah je mé skutečné já? Laura Cereta: Nemožné. Girolamo: Jak si můžeš být tak jistá? Laura Cereta: Protože bych nemohla milovat vraha.
Nico: Vypadáte dobře, Vlade. Vlad: Překvapuje vás to? Zo: Když jsme vás viděli naposledy, hořel jste. Vlad: Mé maso nehoří. Nico: Spadl jste. Vlad: Mé kosti se nelámou. Nico: Ta ztráta krve.... Vlad: Dostává se mi tolik krve, kolik potřebuji.
Nico: "Drahý Vlade, převznešený napichovači, prosím, nezabíjejte nás. Hledáme... Prosím, nezabíjejte nás"? Tohle je ten tvůj zasranej plán? Poslat Vladovi vzkaz? Běž do hajzlu, Zo! Zo: Nemůže mu jen tak zaklepat na dveře, nemyslíš? Leo ho zapálil. Pamatuješ? Vyrazili jsme ho z okna obřím krucifixem.
Lorenzo: Když jsi byla naživu, bral jsem tě jako samozřejmost. Teď, když jsi pryč, nemůžu na tebe přestat myslet. Vždycky jsi dokázala kritizovat moje rozhodnutí, zatímco jsi mě jedním dechem povzbuzovala. Kéž bys mě mohla povzbuzovat i teď. Protože jsem učinil rozhodnutí, má drahá, která jsou přinejlepším radikální a při nejhorším smrtelná.
Girolamo: Lorenzo de Medici. Lorenzo: Hrabě Riario. Přišel jste mě zabít? Opravdu si myslíte, že by to pomohlo oživit vaši skomírající výpravu? Girolamo: Nepřišel jsem sem zabíjet, ale doznat se. Kát se za své hříchy. Vaši ženu nezavraždil turecký vrah. Byl jsem to já. Já ji připravil o život.