Girolamo je v zajetí Leonarda, který se ho snaží vyléčit od vlivu kultu Labyrintu. Dokonce ví, že Girolamo je ten, kdo zabil kapitána Dragonettiho či Clarice. Současně se Vanessa schází s papežem Sixtem, aby završili spojenectví mezi Římem a Florencií. Současně má Leonardo předvést sílu jeho zbraní před zrakem papežovým. Mezitím Lucrezia využívá slabé chvilky Lupa Mercuriho a společně se Sophií unikají z jeho spárů. Nyní musí doručit ztracenou stránku z knihy listin, ale čeká je překvapivá návštěva v podobě otce Lucrezii, jenž chce stránku pro syny Mithry.
Leonardo: Máš svobodnou vůli, Girolamo. Můžeš se rozhodnout skrývat se ve svých můrách. Jako jsem to dělal já. Nebo se můžeš rozhodnout probudit se. Probuď se.
Zo: Leo, co to k čertu děláš? Girolamo: Řekni mu to, artisto. Řekni mu to všechno. Leonardo: Riario je Zrůda Itálie. Zabil Clarice a Dragonettiho. Ale není to jeho vina. Je nemocný. Léčím ho.
Girolamo: Pochyboval jsem o jejich rozkazech. Podezříval jsem jejich motivy. Já...Já...Nejsem jedním. Nikdy jsem nebyl. Moje srdce musí být tak černé.Moje duše tak rozpolcená krutostí. Že pro mě není spásy. Leonardo: Zachránil jsi mě. Nebo ne? Girolamo: Po tom všem, čím jsme si spolu prošili.Nemohl jsem se dívat, jak umíráš. Leonardo: Nuže. Pak ten Riario, kterého znám je stále někde uvnitř. Pořád ještě zbývá čas. Můžu tě vyléčit. Tvé tělo i duši.
Leonardo: Ty jsi tím vrahem, kterého jsem popsal. Zbožný muž, který zabíjí s lítostí, a pak své oběti naaranžuje jako díla náboženského umění. Girolamo: Proboha. Proč? Proč jsem to udělal? Leonardo: Pro slávu Labyrintu, řekl bych.
Girolamo: Zbláznil ses? Leonardo: To je první rozumná věc, kterou jsi řekl za celé hodiny. Přesto je podivně uklidňující vědět, že můj starý rival tam uvnitř ještě pořád je. Někde.