Vlad: Nemůžete riskovat život svých vojáků kvůli nějakému kouzelnickému triku. Leonardo: Nejsou to kouzla. Laura Cereta: Je to víra. Vlad: Víra? Vaši svatou výpravu vedou lidé, ne nějaké uctívané božstvo. Laura Cereta: Nemluvím o víře v Boha. Mluvím o víře v Da Vinciho.
Nico: Myslíš, že ho přesvědčíme, aby počkal na Maestra? Zoroaster: Jednou jsem přesvědčil ženskou, že jsem duch jejího mrtvého manžela, který se vrátil ze záhrobí, aby jí pomohl počít dítě.
Leonardo: Jen jsem si vzpomněl na něco, co mi kdysi řekl Verrocchio. Řekl: "Schopní lidé zřídka sedí v koutě a nechávají věcem volný průběh. Ti jdou a berou věci do svých rukou".
Zo: Loď? Pro mě. Na důkaz vděčnosti za všechny ty roky mého přátelství a služeb. Sophia: Já žádnou loď nepotřebuju. Ale když už v tom budeš, líbila by se mi knihovna. Leonardo: Ano, knihovna pro tebe, Loď pro tebe. Dobře.
Sixtus IV: Proč? Girolamo: Protože jsem našel svou cestu. Ale jediný způsob, jak mohu dosáhnout svého skutečného potenciálu, je dokončit to, co jsem začal už před lety. Zabil jsem svou matku na váš rozkaz. A teď musím zabít svého otce a falešného proroka, který mě svědl na scestí. Jak příhodné, že jde o tutéž osobu. Nemyslíš?
Girolamo: Mluvíte o lidskosti, všichni jste ale tu svou ztratili. Tvrdíte, že mé činy jsou ohavné, ale koho jsem zabil? Zkorumpovaného kardinála, kterého více zajímaly nemravnosti než kázání. Důstojníka, který se váš lid snažil obrat o slávu boží výpravy. A ano, milovanou Matku Florencie. Ženu, která nezradila jen vás, ale všechny dobré lidi v tomto městě. Vybrala vaše pokladnice a opustila vás v době, když jste ji potřebovali.
Leonardo: Osmanská armáda. Kde jsou? Kde sakra jsou? Už by na nás měli zaútočit. Vlad: Však to přijde, Da Vinci. Brzy se budeš brodit v hromadách tureckých střev.
Al-Rahim: Výborně, Da Vinci. Výborně. Navzdory všem předpokladům. Navzdory sám sobě. Trumfoval jsi inovaci inovací. Genialitu genialitou. Nic míň jsem ani nečekal.
Leonardo: Měl jste pravdu. V tom, co jste říkal o Turcích. Vlad: Chceš se mi snad omluvit za to, že jste mě zapálili, nebo za to, že jste mě vyhodili z okna? Leonardo: Také jsem vás otrávil.
Vlad: Mí muži a já bychom tě měli doprovodit. Leonardo: Chceme se dostat dovnitř a ven, aniž by si nás všimli. Takže vraždění každého, koho potkáme, by mohlo přitáhnout nechtěnou pozornost. Vlad: Rozumná připomínka.
Girolamo: Zabil jsem tvého velitele. To se na nic víc nezmůžeš? Potrestej mě. Očisti mou černou duši! Však já očistím tu tvoji zkurvenou duši! Copak necítíš žádnou zášť? Kochej se mou krví!
Sophia: Jaký byl? Leonardo: Kdo? Sophia: Piero Da Vinci. Leonardo: Tvrdohlavý. Byl pyšný. Ale byl statečný, když to bylo nejvíc potřeba. Sophia: Tenhle popis by seděl i na naši matku. Leonardo: Vážně? Pak jsme možná odhalili další záhadu, a to proč jim to spolu nevyšlo.
Leonardo: Prolomila jsi mou šifru? Sophia: V první části píšeš pozpátku, přehazuješ písmena. To je jednoduché. Ale poslední část jsem ještě nerozlouskla. Možná bys mě to mohl naučit? Leonardo: Ani omylem.
Lorenzo: Girolamo Riario. Za zločiny, které jste spáchal, budete popraven. A to za dva dny, v den výročí korunovace vašeho strýce, papeže Sixta. Možná se přidá k našim oslavám.
Leonardo: Tohle je Zo. Můj nejvěrnější přítel a partner. Tohle je Sophia. Moje sestra. Zo: Cože? Leonardo: Jo. Jo, i pro mě to byl šok. Zo: Jak to? Sophia: Naše matka a otec spolu měli pohlavní styk.