Girolamo: Zbláznil ses? Leonardo: To je první rozumná věc, kterou jsi řekl za celé hodiny. Přesto je podivně uklidňující vědět, že můj starý rival tam uvnitř ještě pořád je. Někde.
Leonardo:(mluví s Vanessou) Vše, co jsem udělal... Vše, co dělám... dělám pro Florencii. Pro tebe a pro Nicca, pro Zoa a tvoje dítě. Vy jste moje jediná rodina. Všechny ostatní mi vzali. Zabili mého otce, uvěznili mou matku. Nemůžu riskovat že se vám něco stane. Tolik jsem toho ztratil. Nesnesl bych, kdybych ztratil i vás.
Girolamo: Byla doba, kdy jsem si myslel, že historie bude ctít jméno Machiavelli. Ale teď. Teď vidím, že ti krása zakalila úsudek, přičemž v sázce není nic menšího než osud celé Itálie.
Girolamo: Co je tohle? Leonardo: Když jsme byli posledně spolu, napadli mě a mučili. Girolamo: Nepamatuješ se? Hledali jsme Carla de Medici a jeho bratry z Labyrintu. Museli na nás nachystat past v těch Medicejských lázních. Praštili mě zezadu.
Girolamo:(baví se o Vanesse) Není to tak, jak to vypadá. Nico: Nenechá se jen tak zlákat k zapojení do křížové výpravy. Girolamo: I kdybys jí to navrhl ty?
Zo: Leo. Přivedl jsem Nicca. Nico: Vanessa porodila dítě. Chce tě vidět. Leonardo: Jo, tlusťoučké a šťastné. Zo: Kdybych neznal pravdu, řekl bych, že je to celý Vespucci.
Zo: Skoro se nepodobáš muži, se kterým jsem přeplul oceán kamsi do tramtárie. Da Vinci, kterého jsem tehdy znal, pokoušel kvůli svým cílům osud. Přesně věděl, co od světa očekává, a zařídil si to. Pro toho muže bych udělal cokoliv.
Zo: Nejsem žádný génius, ale vím, kdy použít podfuk. Koukám, že tě stále přemáhá zvědavost. Leonardo: Mám s tím problém, že? Zo: Pokud si dobře vzpomínám, přesně tenhle tvůj rys nás dostal do pár pořádných malérů.
Leonardo: Vypadáš úchvatně. Lucrezia: Proč se mi zdá tak podezřelé, že to říkáš? Leonardo: Protože jsi úžasně chytrá. Lucrezia: Čemu se snažíš vyhnout? Leonardo: Hubovaní manželky.
Clarice:(k Leonardovi) Jsi jako bájný Ikarus. Ego a pýcha tě vynesly až ke slunci. Vznášel ses na křídlech, které sis vytvořil, a přesto, když jsi spadl, umírali jiní.
Vanessa: Možná kdybychom se zaměřili na bordely a hráčská doupata, kde se z ničeho neplatí daně... Nico: Vanesso, ty jsi geniální. Svou inteligencí bys mohla konkurovat samotnému Leonardovi. Vanessa: Co jsem řekla? Kam jdeš? Nico: Vybírat daně.
Girolamo: Da Vinci, kterého jsem znal, by si raději uhryznul ruku, než by políbil prsten papeže Sixta. Leonardo: Mnohé se změnilo od doby, co jsme spatřili odvrácenou stranu světa.
Leonardo: Jsi zpátky. Girolamo: A ty jsi naživu. Leonardo: Nejsem si jistý, kdo z nás je na tom hůř. Girolamo: Myslím, že ty. Zůstal jsem ušetřen hrůz v Otrantu. Zo: To buď jen rád. Akorát by sis tam rozcuchal frizúru.
Pápež Sixtus XIV: Drahý chlapče. Co se ti stalo? (díva se na jizvy na jeho rukách) Girolamo: Otče, já... Opovrhoval jsem tebou. Pápež Sixtus XIV: Protože jsi opovrhoval sám sebou. Girolamo: Udělal jsem příšerné věci. Zabil jsem nevinné. Opovrhoval jsem tebou, zradil jsem tě. Hledal jsem falešné modly, uctíval jsem falešné bohy. Pápež Sixtus XIV: To vše jen z popudu ostatních. A popudu mého.
(Zoroaster se v cele ptá Leonarda, zda je pravda, co se povídá. Jestli mu ve vězení vážně přeskočilo.) Leonardo: Bomby z netopýřího trusu, možná mi vážně přeskočilo.