Ďáblova hodina

Ďáblova hodina je čertovsky dobrá

Čas 3:33 jako ďáblova hodina. Mám dojem, že tvůrci s námi hrají ďábelsky vychytralou hru, kdy nám předkládají příběh o časových linkách, jenž klade důraz na postavy a vztahy a má dobrou thrillerovou atmosféru, vystavěnou na vztahu matky (Lucy Chambers) a syna. Lucy má „zlé“ sny a budí se každý den v 3:33 a syn je jakoby autistický, bez citů, zvyklý dělat přesně to, co se mu řekne, třeba nafackuj si a on to udělá. Děj je postavený na dvou linkách – kriminální, rodinné a ty se prolétají s třetí, s činem, který se stal a vyprávění k němu směřuje. Tu má na starost záhadná postava, která umí předvídat, co se stane. Lucy přitom má také mnohdy dojem, že vidí věci, které už zažila, takové déjà vu. Ano, je to trochu komplikované a pokud ztratíte pozornost, tak se v tom ztratíte. Do děje navíc zasahuje i vztah Lucy s otcem svého dítěte. Ukazuje se, že soužití matky se synem je pilířem seriálu, nakonec je tu s ním pár fajn lekaček, ale občas to drhne. Postupné propojení linek se děje třetí epizodou a to začíná být zajímavé. Je nasnadě , že když jsou ve hře různé vidiny, tak si lze s divákem hrát hru "hádej, hádej, hádači", a tak se nám začíná dostávat vysvětlení, co se to děje. Ale do jaké míry jde o realitu? Toť otázka s povedenou thrillerovou atmosférou, kdy se začíná vybarvovat i Lucyin přítel. Herci jsou vybráni dobře a Capaldi je výrazově trefa do černého, jeho uhrančivost vás dostane, protože tady se silně hraje na psychologickou notu (doporučuji si přečíst definici déjà vu). Tohle se povedlo, tak snad bude pokračování.