Defiance

major Niles Pottinger: Viděl jsem vás tam s Amandou. Vypadali jste si dost blízko.
Nolan: No, byl bych natažený na pláži v Antarktidě, kdyby nebylo jí.
major Niles Pottinger: Jo?
Nolan: Minulý rok mě přesvědčila abych si nasadil odznak.
major Niles Pottinger: A přesvědčila mě, abych přesvědčil vás, abyste si ho nasadil zpátky.
Nolan: To se děje spousty přesvědčování.
major Niles Pottinger: Jsem přímočarý muž. Líbí se mi Amanda. Jen jsem se chtěl ujistit, že s tím nemáte problém.
Nolan: Víte, byl jsem celkem mladej když jsem narukoval. Nikdy jsem neměl šanci zažít střední školu. Ale tahle konverzace tady, to je jak si to představuju.

Irisa: Já tady nejsem zavřená. Kdybych chtěla, tak jsem tě popadla za zápěstí, zlomila ti všechny prsty, vzala si klíč k téhle cele, který ti visí u opasku, a než bys zjistil, co se děje, byla bych s téhle klece venku a oddělovala ti hlavu od zbytku těla jedním ze svých nožu.
Tommy: Co to s tebou je?
Irisa: Chtěl si konverzovat.

Irisa: Moji lidé mají Boha jménem Irzu. Má cestu pro každého z nás. To, kam nás zavede, není vždy takové, jak jsme si představovali. Ale má to důvod. Nolanovi lidé mu říkají osud.

(Nolan chce zachránit Defiance tím, že použije terra-kouli.)
Irisa: Pokaždé, když se nám zadaří, tak to zkazíš.
Nolan: Tentokrát je to jiné. V tom městě žijí děti.
Irisa: To mě nezajímá.
Nolan: Malé děti a ano, zajímá. Tohle mi neříkej, ano? Znám tě lépe. A lépe jsem tě vychoval.
Irisa: Do toho, nech se zabít.
Nolan: No tak, nemám dnes v úmyslu umírat.
Irisa: To většina lidí a přesto se to stává.
Nolan: A kam půjdeš?
Irisa: Na Antarktidu. Poslala bych ti pohled, ale vím, že už jeden máš.

(Amanda se chystá promluvit k obyvatelům města.)
Kenya: Jsem hrdá na to, že jsem tvoje sestra.
Nolan: Vy dvě jste sestry?
Amanda: Jo, proč?
Nolan: Ale nic.