Dětská dopravní policie

Milajda se prochází v civilu parkem. Před ní stojí na okraji cesty Beruška a Maruška s kočárkem pro panenky. Za ní jede někdo na skateboardu a málem do holčiček vrazí. Milajda si myslí, že to udělal schválně a také pozná, že to byl Zevloun.

Zrovna to vypráví na centrále kolegům, když vtom přiběhne rozčilená Klára. Tvrdí, že jí nějaký šílenec na skateboardu málem zajel psa. A zase to prý byl Zevloun. Tým to jede vyšetřit, nemohou však najít žádné svědky, dokonce ani Zevlouna. Jako kdyby se vypařil. Auťas ale říká, že kamarád ze záchranky prý vezl nějakého kluka s ošklivým zraněním do nemocnice. Noťas zjistí, že je to Zevloun. Už je schopen vypovídat, pustí si ho tedy přes web kameru. Tvrdí, že jel po kraji silnice a najednou mu vběhl do cesty pes na dlouhém vodítku. Vodítko nestačil přeskočit a upadl. Policistům vrtá hlavou, jak je možné, že když je pes na vodítku, může být na komunikaci. Provedou proto rekonstrukci činu. Při ní Klára ukáže, že má vodítko natahovací a pes opravdu vběhl Zevlounovi do cesty. Protože stále nechce uznat svou chybu, řekne jí Milajda, že volala rodičům a Klára má po kapesném. A za trest musí uklidit hřiště. Jenže na služebně se kolegům přizná, že Klářiným rodičům nevolala. Jako trest za lhaní si sama stanoví úklid kanceláře.