Carmen si lehce zvyká na výhody, které s sebou nese role falešné Alejandrovy přítelkyně. Jediné, co jí není dopřáno, je to, aby se k ní Odessa chovala jako k šéfové. Jejich dohady vyvrcholí až ve výpověď.
Marisol se seznámila s bohatým mužem Nicholasem, jehož žena „spáchala sebevraždu“. Po třech měsících ji požádá o ruku a Marisol souhlasí. Vše se zdá být krásné, ale má problémy se služebnou v Nicholasově domě.
Valentina se vrátila domů z Afriky po tom, co se rozešla s Remim. Zůstává v hotelu, ale Genevieve ji odtamtud dostane. Po potyčce se Zoilou se rozhodne, že začne žít na vlastní pěst. Vydává se k Evelyn, aby požádala o místo služebné.
Evelyn a Adrian jsou na své oslavě přepadeni a okradeni partou mužů, kteří jejich věci následně rozprodají a peníze, které z toho mají, darují bezdomovcům. Adrian je vystrašený a najme atraktivního bodyguarda, ze kterého je Evelyn velmi unešená.
Rosie je před imigračním soudem, který bude její případ projednávat až za půl roku. Mezitím může zůstat v Los Angeles. Peri řekla Spencovi, že Rosie byla deportovaná, ale po tom se Rosie rozhodne se za nimi vydat. Tím překazí Peri plány se Spencem a v zoufalství se rozhodne k velké lži...
(Carmen se pohádala s Odessou a ta dala výpověď.) Carmen: Když si nenajmeme služebnou, kdo tady bude uklízet? (Alejandro se na ni dívá.) Ne, to tedy ne. Jsem teď nahoře, budu tvojí manželkou. Alejandro: Spousta manželek uklízí. Carmen: Tady v Beverly Hills? Alejandro: Proč ti to tak vadí? Bývala jsi služebná. Carmen: A byla jsem v tom hrozná. Alejandro: Na to jsi měla myslet, než jsi naštvala Odessu.
Zoila: Řekněte mojí dceři, že už tu pro ni nemáte místo. Valentina: Nemusíte ji poslouchat. Genevieve: Zlato, ty se svojí matky možná nebojíš, ale já ano.
Zoila: A kde hodláš bydlet? Valentina: Tady. Paní Delatourová mi to dovolila. Genevieve: Nemůže se vrátit do toho hrozného motelu. Je to ve východním L.A., což je příšerná čtvrť. Zoila: Já bydlím ve východním L.A. Genevieve: Takže to můžeš potvrdit.
detektiv: Možná byste mohla zvážit najmutí bodyguarda. Jednoho znám, mám tu někde vizitku. Evelyn: Najímat někoho, aby nás hlídal, je zbytečné plýtvání penězi. detektiv: Je to na vás, ale váš manžel by díky tomu mohl přestat šílet. Evelyn: Adrian nešílí. Je to normální emocionální reakce na příšernou zkušenost. Adrian: Někdo je venku. detektiv: Cože? Adrian: Na zahradě. Vidíte ho? Určitě sleduje dům. detektiv: Pane Powelle, to je strom. Evelyn: Tu vizitku si vezmu.
Valentina: On řekl, že móda je v porovnání se záchranou životů nepodstatná. Genevieve: To je hloupost. Jaký má život smysl, když si na sebe nemůžeš vzít nic pěkného?
Tanya: Takže Rio se vám nelíbilo. Evelyn: Nelíbilo. Panuje tam nepředstavitelná chudoba. Adrian: Ulice plné žebráků, děti tam pobíhají v roztrhaných hadrech. Evelyn: Kdykoliv jsme se podívali z okna hotelu, byli jsme konfrontováni s realitou lidského utrpení. Adrian: Nakonec jsme se raději přestěhovali do pokoje s výhledem na bazén. Evelyn: To už bylo o moc hezčí.
Genevieve: Víš ty co? Asi vážně půjdu nakupovat. Zoila: Myslela jsem, že truchlíte. Genevieve: Ano, truchlím. Ale nemůžu být sobecká. Americká ekonomika mě potřebuje.
Evelyn:(o nové služebné) Co na ni říkáš? Adrian: Je ohavná. Evelyn: To rozhodně je. Adrian: Ty mi pořád nevěříš. Evelyn: Věřím. Ale před alkoholika bych taky nepostavila láhev Chablisu.