Evelyn: Zajímalo by mě jak jsme dokázali přežít tolik jiných párů. Adrian: Řekl bych, že je to díky smyslu pro humor. Evelyn: Já bych to připsala naší schopnosti tolerovat cizoložství a zvrácenost.
Rosie: Jestlipak to není Tucker Westmore? Carmen: Ty mu říkáš Tucker, já zase Ďábel. Rosie: Proč? Carmen: Je tady dvě hodiny, už mi naplival na boty, rozbil lampu a to co udělal té plence bylo čisté zlo.
Carmen: Počkejte. Kde má klec? agent Peri: Jakou klec? Carmen: Myslím takovou tu věc, kam se zavírají děti, aby neutekli. agent Peri: Myslíte ohrádku? Carmen: Ano, tu budu potřebovat. agent Peri: Nechávám vám jí sem poslat. Přeju hodně štěstí. Carmen: Děkuju. agent Peri: Mluvil jsem s tím dítětem.
(Periin agent se snaží přemluvit Carmen, aby si vzala Spencovo dítě.) Carmen: Nenene, Spence tady není a já děti nesnáším. agent Peri: Nemusíte ho milovat, prostě ho jen udržte naživu. Carmen: To vám nemůžu slíbit.
Adrian: Musím říct, že mě překvapilo, když jsi zavolala. Je to už dlouho. Genevieve: Cítím se strašně. Tvojí a Evelyninu společnost si užívám. Adrian: Vážně si přišla jen tak? Když jsi volala, zaslechl jsem v tvém hlase náznak zoufalství. Genevieve: Máš pravdu, přišla jsem, protože něco potřebuju. Adrian: Pak jsi přišla na správné místo. Takové krásné tvářičce nemůžu říct ne. Co potřebuješ? Genevieve: Ledvinu. Adrian: Co prosím? Genevieve: Selhávají mi ledviny, tak žádám lidi, aby se nechali otestovat. A doufám, že kdyby se někdo shodoval, tak by mi svojí ledvinu dal. Tak co? Adrian: Požádat mě o půjčení tryskáče nebo jachty je jedna věc, ale my se tady bavíme o důležitém životním orgánu, který jsem si oblíbil. Genevieve: Vím, že je to velká laskavost. Proto se ptám jen nejbližších přátel. Adrian: Možná nastal čas, abychom si přiznali, že tak blízcí nejsme.
(Marisol otevře dveře a na druhé straně stojí Zoila s Rosie.) Marisol: Ahoj. Co tady děláte? Rosie: Volala nám Carmen. Zoila: Řekla nám o tajném lesbickém šuplíku. Rosie: Kde je?
Carmen: Proč jí musíš nosit oblečení? Marisol: Dokonce i mrchy musí mít oblečení na cestu z nemocnice. (Carmen zamíří ke skříni) Carmen! Ani se tam nepřibližuj. Carmen: Ale já se ráda hrabu lidem ve věcech. Marisol: Já vím, ale jestli to Opal zjis... (Carmen překvapeně vydechne) Co je? Carmen: Podívej se na všechny ty příšerný boty.
Genevieve: Bazén vypadá úžasně. Nikde ani lísteček, jak to děláš? Ethan: Vezmu tohle a jeden po druhém je vyndavám. Dokud tam nic nezůstane. Genevieve: To je tak úžasně jednoduché.
Spencer: Tak co, vrátila jste tu bundu? Carmen: Vrátila. Spencer: A jak to Ty vzal? Carmen: Rozhodl se, že mi dá něco jiného. Spencer: Doufám, že jste odmítla. Carmen: Člověku se těžko mluví, když má v puse jazyk někoho cizího.
Evelyn: Dovezla jste panu Powellovi ty knihy? Valentina: Ano. Ptal se po vás. Evelyn: Aww. Valentina: Musíte být hrozně šťastná. Evelyn: To mluvíte se mnou? Valentina: Hrozně vás miluje. Evelyn: Asi jsem vám omylem naznačila, že se ráda bavím se zaměstnanci. Ve skutečnosti to tak není. Přijmete mojí omluvu a radši se vydáte drhnout záchody?
Valentina: Chystám se jít nakupovat. Evelyn: Nemůžete se stavit u Neimana? Potřebuji nový hydratační krém. (vytáhne peníze z kabelky a podá je Valentině) Tohle by mělo stačit. Valentina: 300 dolarů? Proč je tak drahý? Evelyn: Hlavní přísadou je slavičí trus. Valentina: A kvůli tomu si připlácíte? Evelyn: Pomáhá to. Moje pokožka díky tomu vypadá o deset let mladší. Valentina: A proč to teda nepoužíváte i na ruce? Evelyn: Používám.
Marisol: Nick jde zítra na operaci a je docela možné, že umře. Požádal mě, abych si ho vzala. Carmen: Samozřejmě, vždyť jste zasnoubení. Marisol: Ne, požádal mě, abych si ho vzala ještě před tou operací. Zoila: Zítra? Cos mu na to řekla? Marisol: Co si myslíte, že jsem řekla? Leží tam s tváří plnou modřin, a z rukou mu trčí různé tubičky. Rosie: Nechám se poddat. Cos mu na to řekla?
Genevieve: Zoila? Zoila! (Zoila se s trhnutím probudí) Díky bohu! Myslela jsem, že jsi mrtvá! Zoila: Proč? Genevieve: Měla jsi na obličeji strašlivý výraz.
Adrian: Proč vypadáš tak vyčerpaně? Evelyn: Nejspíš, protože velká část mých dní začíná podobným rozhovorem. Adrian: Ne, vážně se o tebe bojím. Máš dostatečně pohodlnou matraci? Evelyn: Musí být pohodlná, když na ní trávím osm hodin denně. Adrian: A to celou dobu spíš? Evelyn: To se mě ptáš, jestli trpím nespavostí? Adrian: Samozřejmě, na co jiného bych se ptal?
Evelyn: Adriane, četl jsi noviny? Nicholase Deeringa přejelo auto. Měli bychom se tam zastavit a koupit mu třeba květiny. Marisol je alergická na růže, takže ty mi příjdou jako logická volba.
Genevieve: Podle mě by bylo jednodušší si nějakou ledvinu koupit. Zoilo, ty musíš znát někoho, kdo by pro peníze udělal cokoliv. Zoila:(mexicky) Pane bože. Genevieve: Super, tak mu zavolej. Remi: Mami, lidé nemůžou svoje orgány jen tak prodávat. Genevieve: Proč ne? Chudí lidé mají orgány a bohatí je potřebují. Proč musí vláda pořád omezovat malé podnikatele?
Remi: Co kdybychom zavolali bratránkům do Oklahomy? Třeba budou vhodnými dárci. Genevieve: To ne. Tu část rodiny nesnáším. Kdybych jim dovolila, aby mi dali důležitý životní orgán, mysleli by si, že mají právo mě navštěvovat a využívat můj bazén.
Velma: Chcete zpátky svůj zvonek? Zoila: Nechte si ho. Jako suvenýr. Velma: Už mám zabalený všechny tašky. Nevím, kam bych ho dala. Zoila: Jeden nápad bych měla.
Zoila: Velmo, už toho s tím zvoněním nechte. Nejsem pes. Velma: Já vím, pes by přiběhl rychleji. Zoila: Panebože, kde máte vršek? Velma: Opaluju se. To jste ještě nikdy neviděla prsa? Zoila: Tam dole ne.
(Adrian požádá Evelyn o to, aby si s ním zatančila tango.) Evelyn: To myslíš vážně? Adrian: Proč ne? Tony je pryč. Nikdo nás neuvidí. Evelyn: Nebylo by jednodušší zatancovat si valčík? Adrian: To by sice bylo, ale přiznejme si, že nám dvěma bylo předurčeno tančit tango.
Adrian: Tony, zrovna jsem si chtěl dát skleničku brandy. Přidáte se? Tony: Radši ne. Adrian: Dělím se s váma o manželku, snad byste si se mnou mohl alespoň napít.