Mazané služky

Joy: (brečí) Jsem pokryta mámou doktora Neffa.

Adrian: Její jméno je Evelyn, je to velmi jednoduchá kombinace slov ďábelský a padouch.

Adrian: Nedávno jsme adoptovali dítě.
Sebastian: Paní Powellová to zmínila.
Adrian: Teď jsou chodby mého domu vyplněné dětským smíchem. Je to noční můra.

Adrian: Nechci, aby sis dělal starosti se všemi těmi špatnými věci, co jsi mohl slyšet o našem domě.
Deion: Jaké věci?
Adrian: No však víš. O té služce, co tu byla zavražděna. Ale ty jsi přece moc starý, abys věřil na duchy.
Deion: Ona... ona je duch?
Adrian: No nevím jestli je duch to správné slovo. Možná stínová postava? Nebo možná démon? No nic, tak sladké sny. (zhasne lampičku)
Deion: (rozsvítí lampičku)
Adrian: Děje se něco?
Deion: Ne, jen chci, aby to svítilo.
Adrian: Oh, já jsem tě vyděsil. Ale to nic, je to jen příběh, tady se ti nic nestane. Ale hádám, že bych tě možná měl varovat o té useklé noze. O té už si slyšel, ne?

Zoila: Tomuhle nevěřím. Říkáš, že dělám svou práci špatně.
Genevieve: Ne! To bych nikdy neřekla.
Zoila: Děkuju.
Genevieve: Ty přece víš, kde spím.

Evelyn: Udělej si pohodlí, já ti zatím přinesu dárek.
Adrian: Tys mi koupila dárek?
Evelyn: Mh-hm.
Adrian: Snažíš se mě obměkčit?
Evelyn: Jen jsem tě chtěla přivítat doma se stylem. Tak tu počkej, hned se vrátím.
Adrian: A záhada pokračuje. Cos mi koupila? Golfové hole? Hodinky? (Evelyn vstoupí do místnosti s malým černouškem) Malého černouška?

Marissol: Stále tomu nemůžu uvěřit. Blanca je opravdu mrtvá?
Zoilo: A zabila toho tenisového trenéra?
Carmen: A to má být její nejlepší fotka, co našli?

Barista: Ahoj. Carmen? Je mi líto, že jsem se doslechl o tvé kamarádce. Přinesl jsem ti latte na účet podniku.
Zoilo: My všechny jsme ji znaly.
Barista: Ale Carmen je ta, co nejvíce trpí.

Genevieve: Dobré ráno. Doufám, že ses dobře vyspala.
Zoila: Ne. Byla jsem vzhůru od 1:33... Jen jsem tam ležela a doufala, že umřu.

Marisol: Jak se má Evelyn?
Carmen: Jela do lázní, aby se zotavila. Říkala, že ze všech těl, co našla bylo tohle to nejvíc šokující.

Genevieve: Tys slyšela, jak jsme se milovali? Jaká jsem byla?

Rosie: Myslím, že si kamarádky myslí, že jsem hloupá.
Ernesto: Proč si to myslíš?
Rosie: Protože mi řekly, že jsou hloupá.

Rosie: Vy si myslíte, že jsem blbá.
Marisol: Jasně, že ne. Nikdo neřekl, že jsi blbá.
Carmen: Já to klidně řeknu.
Marisol: Carmen!
Carmen: Co? Tak to přece je. Já jsem ta sexy, ona je ta blbá, Zoila je ta protivná a ty jsi ta jiná.
Marisol: Páni, ani nedostanu přídavný jméno.
Rosie: Kdo jí chce praštit první?
Zoila: Já jí praštím. Jsem přece ta protivná.

sociální pracovnice: Takže, paní Powellová, vy byste ráda adoptovala dítě.
Evelyn: Ano to bych chtěla. Vážně moc bych chtěla.
sociální pracovnice: A hledáte mimino? Batole? Dospívající dítě?
Evelyn: Cokoliv máte na skladě.
sociální pracovnice: Na skladě?
Evelyn: No však víte, vzadu. Nebo kde je skladujete.
sociální pracovnice: Paní, tohle není obchoďák.

(Adrian dá Carmen nové drahé boty.)
Adrian: Šel jsem do vašeho šatníku, abych zjistil vaši velikost. Doufám, že vám to nevadí.
Carmen: Děláte si legraci! Kvůli těmhle by mi nevadilo, kdybyste se do mého pokoje vplížil uprostřed noci a změřil mi nohu, zatímco jsem spala... ale prosím nedělejte to.

(Marisol odchází s uřízlou rukou v tašce.)
Genevieve: Ale copak Marisol, ty tu nezůstaneš?
Marisol: Přišla jsem jen na skok za Gail. Podat jí... pomocnou ruku.

Marisol: Cože?! Tys našla na svém trávníku uříznutou ruku a chtěla jsi jí hodit k sousedům?
Gail: Ale no tak! Oni už našli nohu. Myslela jsem, že by jim nevadilo, kdyby měli set.

Genevieve: Celou noc jsem nespala.
Zoila: Já taky ne.
Genevieve: Taky ses o mě tolik bála?
Zoila: Ne! Pořád jste mi volala.

detektiv: Pane Powelle, tohle je vyšetřování vraždy, pokud mi nemůžete říct, kde jste včera byl, tak vás budu muset vzít na stanici.
Adrian: Já... byl jsem v klubu.
Evelyn: Country klubu? Jachtařském klubu?
Adrian: V sex klubu.
Evelyn: Proboha.
Adrian: Jmenuje se to tam Sametový bičík, byl jsem tam celou noc. Musel tam být asi tucet svědků.
detektiv: No. Asi vám dám chvilku.
Evelyn: Ne. Zůstaňte. Stane se tu další vražda.

Adrian: Evelyn, můj bože!
Evelyn: Kdes sakra byl?
Adrian: Vstal jsem brzy a šel jsem ven.
Evelyn: A tys to neviděl? Bylo to hned tady, v mých růžích.
Adrian: Co?
Evelyn: Noha. Našla jsem nohu.
Adrian: Jehněčí?
Evelyn: Lidskou nohu, ty idiote.
Adrian: Co prosím?
Evelyn: Musela jsem omdlít. Další co si pamatuju je, jak mi Juan, náš zahradník, dává dýchání z úst do úst.
Adrian: Oh, ty moje chuděro.
Evelyn: No, a očividně mu neplatíme dost, aby si pořídil ústní vodu.

Genevieve: (chce naplánovat svatbu pro Zoilu) Co říkáš, Zoilo? Necháš mě to udělat? Jako můj svatební dárek vám oběma?
Zoila: Vážně myslíš, že zvládneš naplánovat svatbu za tři dny?
Genevieve: Samozřejmě. Nechám to jednoduché. Jídlo, pití, hudba...
Zoila: Dobře. Budeme to mít tady.
Genevieve: Parkování s obsluhou, dárkové tašky, pár holubic. Možná nějaký ohňostroj. Ale nic přehnaného, přísahám.

Zoila: Vlastně mám sama novinky. Jsem těhotná.
Rosie: (natáhne ruce směrem ke Carmen a Marisol) Dlužíte mi 10 babek.
Zoila: Můj bože. Vy jste se vsadili?!
Rosie: Bylo to jasné. Carmen řekla, že jsi jen oplácaná, a Marisol řekla, že jsi moc stará.

Ty: Hádám, že vám můj strýček řekl o mém pokusu o sebevraždu.
Carmen: Proč myslíte?
Ty: Máme k večeři steak a vy jste mi přinesla plastový nůž.

(Carmen myje podlahu, Ty otevře dveře a vstupuje.)
Carmen: Okamžitě se zastav. Myslíš, že tě tu nechám chodit v těch špinavých botách?
Ty: Jak jinak ti mám předat tvůj dárek?
Carmen: Můžeš vstoupit.

Carmen: Proč si mě prostě nemůže vzít a mít sex s muži o víkendech jako ostatní manželé v Hollywoodu?