Zoila: Váš finanční poradce zmizel a vzal s sebou všechny vaše peníze. Moc mě to mrzí, zlatíčko, ale protože jste dala Myronovi plnou moc, nemáte teď ani cent. Genevieve: Měla jsem pravdu. Blíží se konec světa.
Henri: Pojď se mnou na oběd. Musím ti toho spoustu říct. Zoila: Jako třeba co? Henri: Nejdřív se chci omluvit za to, co se stalo před dvaceti lety. Zoila: Pamatuješ na tu malou restauraci, kam jsi mě brával? Henri: Ano. Zoila: Chci jít do nějaké lepší.
Henri: Děkuju ti. Zoila: Za co? Henri: Za to, že jsi zůstala tak nádherná, jako si tě pamatuju. Zoila: A tohle tě napadlo kdy? Henri: Cestou z letiště. Fungovalo to? Odpustila jsi mi? Zoila: Co bys řekl?
Genevieve: Henri, jak už je to dlouho, co jsi mě naposledy navštívil? Henri: Když jsem tu byl naposled, byla jsi vdaná za Phillipa. Genevieve: To je o tři manžele zpátky. Henri: A jsi krásnější než dřív. Rozvody ti sluší. Genevieve: Proto v tom pořád pokračuju.
Genevieve: Pláčeš kvůli nějakému muži. Kdo je to, zlatíčko? Valentina: Nemůžu vám to říct. Genevieve: Není to Abundio, že ne? Valentina: Abundio? Genevieve: Nás zahradní architekt. Toho si totiž zabírám já. Zkouším to na něj od okamžiku, co tu zasadil první ibišek.
Adrian: Tohle asi nebude korektní otázka, ale zeptat se na ni musím. Marisol: Ano? Adrian: Jaká služebná používá slovo všetečná? Marisol: Ta, která umí číst.
(Remi a Glen se baví o tom, na co půjdou do kina.) Genevieve: Proč vás muže zajímá jen násilí? Existuje vůbec muž, který má rád romance? Glen: Ano. A ten na takové filmy chodí s dalším mužem.
Taylor: Tohle je Marisol. Evelyn: Myslela jsem, že se jmenuje Lupe. Taylor: To byla naše bývalá služebná. Evelyn: Mohla byste být její dvojče. Taylor: Vůbec jako Lupe nevypadá. Evelyn: Myslela jsem, že se nechala poupravit. Taylor: Ty sis myslela, že naše služebná šla na plastiku? Evelyn: Bože můj, Taylor. I chudí lidé chtějí vypadat pěkně.
Evelyn: Říkám ti, Taylor, že náš dům je úplná katastrofa. Dřez je plný nádobí, máme spoustu špinavého prádla. Nezvládám to. Taylor: Proč nezavoláš do agentury? Někoho by ti poslali. Evelyn: Zkoušela jsem to, ale nechtějí mi vyhovět, protože Floru zavraždili. Pochopila bych to, kdyby u nás zemřelo několik služebných, ale přišli jsme jen o jednu. A to vůbec není fér.
(Remi přemlouvá matku, ať vyleze zpod postele a nechá si vypumpovat žaludek.) Remi: Když ti slíbím, že se nastěhuju, pojedeš se mnou do nemocnice? Genevieve: Rozhodně. Jen se musím namalovat, nerada bych vystrašila sestry.
Remi: Mami, já chápu, že jsi rozrušená, dobře? Ale nemůžeš spolykat prášky pokaždé, když tě muž nechá. Genevieve: Ty nevidíš, co se děje? Já začínám stárnout. Žádný přitažlivý muž mě nebude chtít. A smutné je, že já prostě nejsem stavěná na to být sama.
(S Genevieve se rozešel přítel.) Genevieve: Prý by mu bylo trapné, kdyby mě měl představit svým přátelům. Řekl, že vypadám na čtyřicet. Zoila: To není špatné, vždyť vám je skoro šedesát.
detektiv: Tady už jsme skončili. Za malý moment bychom měli být pryč. Evelyn: Já to nechápu. Co myslíte tím, že jste tady skončili? detektiv: Posbírali jsme všechny důkazy a podezřelý sedí ve vazbě. Evelyn: Ale všechna ta krev... Je na nábytku i na koberci. detektiv: Nebojte se, madam. Všechno jsme nafotili. Dobře, lidi, sbalte to. Tady jsme skončili. Evelyn: Mě nezajímají vaše fotky, mě nezajímají vaše důkazy. Zabili mi služebnou. detektiv: Madam? Evelyn: Kdo to tady uklidí?