Django

Moderní verze zaujme málokoho

Ikonický Django se vrací na obrazovky v moderním převyprávění. A pokud se začínáte bát, tak oprávněně. Evropská koprodukce sice neodvádí špatnou práci, ale v některých atributech selhává. Středobodem příběhu je Nový Babylon, jak se píše v popisku, město vyvrhelů různých ras a tříd (ajaj tady zase bude někdo soptit), ale v popředí jsou přeci jen černoši, byť ústřední dvojici tvoří běloška (Sarah) s černochem (John). To by nevadilo, hned na úvod se dočkáme i ikonické rakve, byť její účel je trochu jiný, ale paradoxně s příjezdem Djanga do Babylonu se příběh vydá do vod rodinného drama, kdy zjistí, že je tu jeho dcera Sarah. Flashbacková scéna, kdy jí jako otec učí střílet a to rovnou na naproti běžícího bizona a samozřejmě ho skolí první ranou ( o fantasy se nic nepsalo), působí hodně prvoplánově, jako bitka Djanga v salonu. Naomi Rapace jako Elizabeth pak vnáší prvek zapřisáhlé křesťanky, která masturbaci považuje za hřích. A navíc jí Babylon leží v žaludku. Děj tím pádem vykolíkoval prostor, ve kterém se bude odehrávat boj o moc. Je Vám toto vše povědomé? Ano, 100× provařená omáčka, která se tváří chutně, ale nakonec po ní zůstává pachuť. Děj je tak rozdrobený, nemá konzistenci jako např. 1883 a postavy nejsou vůbec přesvědčivé. Naštěstí seriál drží nad vodou režie a forma, částečně i obsah, který vyvolává zvědavost, kam se to ubere. Po 2 epizodách se domnívám, že klasika by měla zůstat klasikou a Matthias Schoenaerts v roli Djanga není Franco Nero. A po třetí epizodě jsem to vzdal.