Až do předminulého století se vrací příběh o praotci služebních psů, těch nejvěrnějších pomocníků lidí v boji proti zločinu. Málokde se asi tak hluboce a důsledně uplatňuje představu o psu - příteli člověka jako právě v policejních službách. Dnes to považujeme za samozřejmost - ale i tuto samozřejmost bylo třeba prosadit, prokázat, osobně probojovat.
Vraťme se tedy do konce devatenáctého století k onomu praotci dnes nejznámějšího služebního plemene, k legendárnímu německému ovčákovi Horandovi, k jeho stárnoucímu, leč tvrdohlavému pánovi.
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Text na konci dílu:
Maxmilián Stefanitz Grafrath založil v roce 1890 v Mnichově plemennou knihu německých ovčáků. Pod číslem 001 zapsal psa Horanda, jenž je dodnes považován za otce tohoto služebního plemena, které se stalo významným pomocníkem v boji proti zločinu.