Mladá žena Sally Sparrow se vloupe do zchátralého domu kvůli fotografování. Místo podnětů k umělecké tvorbě najde sochy Plačících andělů a varovnou zprávu od tajemného Doctora.
Doktor: Jsem cestovatel časem, teda byl jsem, uvízl jsem v roce 1969. Martha: Oba jsme uvízli! Slíbil mi celý čas a vesmír a já teď pracuju v obchodě a musím ho živit!
(Plačící Andělé přenesli Doktora a Marthu do minulosti, bez TARDIS.) Doktor: Vítej. Billy: Kde to jsem? Doktor: Rok 1969, není to tak špatný. Můžeš se těšit na přistání na Měsíci. Martha: Přistání na Měsíci je skvělý! Byli jsme tam už 4x, když jsme ještě měli čím... Doktor: Dělám na tom!
Billy: Jak jsem se sem dostal? Doktor: Stejně jako my, dotekem Anděla. Toho stejného, když seš tady. Popadni dech, cestoval jsi časem bez stroje času, neměl bys půl hodiny plavat.
Sally: Mám vzkaz od tvé sestry Lawrence: Aha, ok... Tak co to je? Co vzkazuje? Sally: Na chvíli odjíždí. Lawrence: Kam? Sally: Pracovat, nemusíš se bát. Lawrence: Ok Sally: A má tě ráda. Lawrence: Co? Sally: Jen chtěla, abych to zmínila. Má tě ráda, to je milé, že? Lawrence: Je nemocná?! Sally: Ne! Lawrence: Jsem já nemocnej? Sally: Ne! Lawrence: Je to nějakej fór?
(Někdo zvoní.) Kathy: Kdo by sem chodil? Nikam nechoď, může to být zloděj! Sally: Zloděj co zvoní na zvonek? Kathy: Fajn, já zůstanu tady, kdyby se něco... Sally: Kdyby se něco? Kathy: Stalo.
Doctor: Takhle jsem vás našel. Můj miš-maš detektor času. Pípá, když se někdo přenese. Taky to umí uvařit vajíčko. Ať chcete nebo ne. Takže se držím dál od slepic. Není pěkné, když vybuchují.