TARDIS neočekávaně přistane v mimořádně přesné mimozemské replice pozemského hotelu. V tomto hotelu jsou pokoje a v těch pokojích vaše nejhorší noční můry.
Doktor: Musíme tomu odolat. Dělejte co umíte. Držte si palce, modlete se, myslete na koťátka. Jen se nepoddávejte strachu. Amy: Fajn, ale co uděláme potom? Doktor: No, potom si chytíme příšeru.
(Skupinka lidí je uvězněna v hotelu.) Rita: A je obrovský. Nedá se z něj dostat. Rory: Zkoušeli jste hlavní vchod? Rita: Ne, to nás za celé dva dny, co tu jsme, ani jednou nenapadlo. Ještě že jste tady!
Doktor: Jak jste se sem dostali? Tivolan: Byl jsem v práci. Jsem městský architekt. Sázíme kolem dálnic stromové aleje, aby se okupačním vojskům šlo hezky ve stínu.
(Z chodby je slyšet blížící se příšeru.) Amy: Ať je to cokoliv, není to skutečný, že ne? Doktor: Jistě že ne, ale jen pro případ radši stejně utečeme a schováme se.