Nákaza se dál šíří Londýnem. Aby ji Doctor, Rose a Jack mohli zastavit, musí nejdřív zjistit, kdo je to nebohé dítě v plynové masce, které neustále hledá svoji maminku.
Doctor: Legrační lidské mozečky! Jak to s nima zvládáte? Rose:(k Jackovi) Když je ve stresu, rád uráží jiné druhy. Doctor: Rose, přemýšlím! Rose: Řízne se při holení a půl hodiny nadává na formy života, které jsou hloupější než on.
Doktor: Předpokládáš, že... Rose: Co? Doktor: Předpokládáš, že netančím. Rose: Cože, chceš mi snad říct, že tančíš? Doktor: Je mi 900 let, takže se dá předpokládat, že už jsem někdy tančil. Rose: Ty? Doktor: Problém? Rose: Neimploduje vesmír, nebo něco takového, když budeš tancovat?
Doktor: Továrna na zbraně ve Villengardu. Jack Harkness: Byl jste tam? Doktor: Jednou. Jack Harkness: Už je pryč, odešel hlavní reaktor. Všechno se vypařilo. Doktor: Jak jsem řekl, jednou. Teď je tam banánový háj. Mám rád banány, jsou dobré.
Jack Harkness: Posledně, když mě odsoudili k smrti, jsem si poručil k snídani čtyři hypervodky. Pak se mi všechno zamlžilo. Probudil jsem se v posteli s popravčími. Pěkný páreček, pořád jsme v kontaktu. To se o většině popravčích říct nedá.
Jack Harkness: Kdo má sonický šroubovák? Doktor: Já ho mám! Jack Harkness: Kdo vidí šroubovák a napadne ho: "Jé, tohle může být víc sonické!" Doktor: Ty jsi se nikdy nenudil?
Doctor: Jdi do svého pokoje! Jdi do svého pokoje! Myslím to vážně! Jsem na tebe opravdu hodně naštvaný! Jdi. Do. Svého. Pokoje! (Všichni odchází.) Jsem rád že to zabralo. To by byla hrozná poslední slova...
Dr. Constantine: Paní Harcourt, vypadáte mnohem lépe. Paní Harcourt: Narostla mi zase noha. Když jsem přišla do nemocnice, měla jsem jen jednu. Dr. Constantine: Víte, jsme ve válce. Nemohla jste se přepočítat?