Doctor obdrží na svůj psychic paper tísňové volání od vystrašeného osmiletého George, které zní: „Prosím, zachraň mě před příšerami.“. Není se ale čeho bát, Doctor si přece dává příšery ke svačině.
Doktor:(k Georgovi) Když mi bylo tolik co tobě, to je tak dávno, měl jsem moc rád pohádky. Tři malý Sontarani, Císařovi nové kyberšaty, Sněhurka a sedm klíčů k vesmíru. Jo, to jsou klasiky.
Doktor: George mi poslal zprávu, tísňové volání. To, co je v té skříni, je tak mocné a děsivé, že to zesílilo strach malého chlapce až za hranice časoprostoru. Skrze rudé a tiché hvězdy, mlhoviny hroutící se jako hořící oceány. Skrze skleněná impéria a civilizace čisté myšlenky a celý ten úžasný a nemožný vesmír. Podívej se mi do očí. Jsou velmi staré. A můžu ti jednoznačně potvrdit, že příšery existují. otec: Vy vůbec nejste ze sociálky, že ne?
otec: Už se nám to vymklo z rukou. Bojí se všeho. The Doctor: Pantofobie. otec: Co? The Doctor: Tak se tomu říká. Pantofobie. Ne že by se bál pantů, to ne. Je to strach ze všeho, asi teda i včetně pantů.
Doktor: Jsem Doktor. Alex: A to má znamenat co? Doktor: To znamená, že jsem sem ušel pěknou štreku. George mi poslal zprávu, nouzové volání. To, co je v té skříni, je tak mocné a děsivé, že to zesílilo strach malého chlapce až za hranice časoprostoru.