Clara se konečně dočká schůzky s Dannym, novým kolegou a bývalým vojákem. Rande je katastrofální a Clara se vrací domů značně rozmrzelá. Náladu jí nezlepší ani fakt, že má TARDIS zaparkovanou v ložnici. Doctor má teorii a potřebuje pomoct s ověřením. Věří, že existuje stvoření dokonalé v umění úkrytu. Neviditelný společník, který je vždy s námi. Důvod, proč zdánlivě bezdůvodně mluvíme sami k sobě. Doctor zjistil, že se napříč historií opakuje specifická noční můra. I po probuzení má člověk nepříjemný pocit, že není sám. Existuje příšera, která se schovává pod postelí?
Clara se zeptá, jestli měl Doctor někdy takový zlý sen. Odpovědi se nedočká, místo toho je napojena na telepatické rozhraní TARDIS. Doctor chce na Clařině časové linii najít okamžik, kdy měla zmíněný sen poprvé. Clara se má plně soustředit, ale telefonát od Dannyho jí rozptýlí. Místo v Clařině dětství tak TARDIS přistane u dětského domova ve West Country, kde vyrůstá malý Rupert Pink.
Zatímco se Doctor vydává na průzkum, Clara se vplíží do Rupertova pokoje. Je to právě on, kdo poprvé zažil zvláštní noční můru, proto je strachy bez sebe. Clara se ho snaží uklidnit a ukázat mu, že pod postelí není žádná příšera. Tehdy se na Rupertově posteli objeví tajemná figura zahalená v dece. Může se jednat o jeho škodolibého kamaráda, ale kdo ví? Doctor přispěchá na pomoc. Vysvětlí Rupertovi, že strach není nedostatek, ale superschopnost, která ho udrží naživu. Poté doporučí, aby příšeru jednoduše ignorovali. Všichni tři se k postavě na posteli otočí zády. Tajemný návštěvník to po chvíli vzdá a opustí pokoj. Dvojice se snaží Ruperta uklidnit. Clara mu poví pohádku o statečném plastovém vojáku Danovi, Doctor pak chlapce uloží ke spánku a dá mu sen o tom, že je voják Dan.
Doctor se domnívá, že Clara musí mít s Rupertem nějaké spojení. Clara si uvědomí, co se stalo, a požádá Doctora, aby jí pomohl napravit její rande. Bohužel ani druhý pokus nedopadne nejlíp. Claru odláká muž ve skafandru zpět do TARDIS. Když muž sejme helmu, Claru překvapí, jak je podobný Dannymu. Plukovník Orson Pink je Clařin příbuzný asi 100 let v budoucnu. Doctor ho po Clařině časové linii našel na opuštěné stanici na poslední planetě před koncem vesmíru. Orson je průkopník cestování v čase. Původně měl cestovat jen do příštího týdne, avšak kvůli chybě je už půl roku uvězněn na konci času. Pochopitelně se chce dostat co nejdřív zpět domů, Doctor však chce strávit ještě jednu noc v tichu konce světa. Orson se vyděsí, což Doctora utvrdí v jeho přesvědčení o existenci tajemného stvoření.
Orson tráví noc v bezpečí TARDIS. Clara mu radí, ať se příště cestování časem vyhýbá. Orson jí prozradí, že to mají Pinkovi nejspíš v rodině, alespoň podle jedné historky jeho praprarodičů. Také jí ukáže figurku plastového vojáčka, kterou zdědil pro štěstí. Clara se připojí k Doctorovi. Brzy se začnou ozývat divné zvuky. Vše vyvrcholí, když něco začne klepat na dveře. Doctora přemůže jeho zvědavost a otevře dveře stanice. Velmi ostře pošle Claru do TARDIS a zůstane sám. Vzduchová skořápka kolem stanice se brzo poruší a Orson zachrání Doctora v posledním okamžiku. Doctor je v bezvědomí a záhadné něco je stále s nimi. Clara je musí dostat kamkoliv jinam. Rozptyluje ji však starost o Doctora.
TARDIS opravdu někde přistane. Orson hlídá Doctora a Clara jde na obhlídku. Vstupuje do stodoly, kde najde v posteli plačícího chlapce. Uslyší hlasy, a tak se schová pod postel. Přichází dvojice dospělých, kteří spekulují o chlapcově budoucnosti. Kluk se nechce přidat k armádě, do Akademie se možná taky nedostane a tím pádem se z něj nikdy nestane Pán času. Clara se schovává pod postelí malého Doctora. Dospělý Doctor se mezitím probouzí a začne dělat povyk. Dítě chce zjistit, zda je někdo s ním ve stodole. Clara musí chlapce zastavit, chytne ho za kotník a řekne mu, aby si šel zase lehnout. Vyděšený kluk se vrací do postele. Clara nyní chápe Doctorovu posedlost touto specifickou noční můrou. Také poznává stodolu, ve které se nachází (07x15 – Doktorův den ). Clara uklidňuje vystrašené dítě. Řekne mu, že strach je superschopnost, která ho udělá silnějším. Strach je neviditelný společník, který bude vždy s námi.
Jakmile se Clara vrátí do TARDIS, prosí Doctora, aby hned odletěl a nikdy se nedíval, kde právě byli. Doctor neochotně poslechne. Dvojice vrátí Orsona do jeho doby a Clara poté může konečně úspěšně zakončit své rande.
Doktor: Ne, ne ne! Ne, jsem proti objímání!
Danny: Byl jsem dlouho sám. Nejspíš vlastního stínu.
Clara: Jo.
(Něco zatřese dveřmi TARDIS.)
Danny: To... je nejspíš zbytek vzduchu.
Clara: Ty hodně říkáš "nejspíš".
(TARDIS se otřese.)
Danny: Jsme v bezpečí, nic se sem nemůže dostat, ne?
Clara: Nejspíš.
Orson Pink: Doktore?
Doktor: Mateš mě! Sklapni, sklapni.
Clara: Jsi idiot.
Doktor: Já vím!
Clara: Přišli jsme na konec vesmíru, kvůli dětské říkance?
Clara: Ty se chceš bavit?
Doktor: Myslel jsem si, že to zkusím.
Clara: Takový mám prostě výraz, když mluví.
Clara: Doktore!
Clara: Tohle není soutěž.
Doktor: Já to vím. Ovšem, že není. Ale pořád mám čas.
Doktor: (o Orsonovi) Průkopník cestování v čase. Řídil první časovou střelu. Mělo ho to vystřelit do dalšího týdne.
Clara: Co se stalo?
Doktor: Trošku to přepísk.
Clara: Trošku?
Doktor: Hodně trošku.
Doktor: TARDIS by tu neměla být, ale nějakej idiot vypnul bezpečností protokoly.
Clara: Vztah?
Doktor: Jo, možná jsi jeho vzdálená příbuzná.
Clara: Jak... bych to asi věděla?
Doktor: Jasně. Dobře. (na Orsona) Máš nějaké její rodinné fotografie? Nejspíš, jak je velmi stará a tlustá.
Clara: Snažím se mít rande! Ve skutečném životě. Opravdový lidský rande! Je to normální, milý, každodenní... něco jako setkání, a ráda bych věděla, zda to můžeš udělat ještě víc bizarní, než už to je.
Orson Pink: (sundá helmu a vypadá úplně jako Danny, se kterým byla Clara na rande) Zdravím.
Clara: Ne, Pink je hezký jméno. Líbí se mi.
Danny: Můžeš ho mít.
Clara: Odvážná nabídka, pane Pinku.
Danny: Myslel jsem... víš jak...
Clara: (se smíchem) Já vím, já vím.
Clara: A taky žvaním, když jsem nervózní. Má pusa má vlastní hlavu, snad mi nezdrhne.
Clara: Takhle fakt vypadám ze zadu?
Doktor: Je to v pohodě.
Clara: Já si myslela, že je to fakt dobrý.
Doktor: Vážně?
Clara: Jistě.
Doktor: Bylo nebylo... (dotkne se ukazováčkem chlapcova čela a ten okamžitě usne) Konec. (na Claru) Otcovské schopnosti.
Clara: Lidé nepotřebují strašit od velkýho šedivýho otrapy, ale jsi tady. Seď a buď zticha.
Doktor: Nikdo není v bezpečí. Obzvlášť v noci. Ve tmě. Cokoliv tě může dostat. A ty jsi tady, samotinký. (Clara mu vlepí pohlavek) Za co to bylo?
Clara: Sklapni, nech to na mně.
Clara: Je pryč?
Doktor: Pryč.
Rupert: Vzal mi deku.
Rupert: Ach, ta lidská rasa. Nikdy nejste šťastní, co?
Rupert: Nevím.
Doktor: To ani já!
Clara: To jo. Pojď se podívat na tu tmu.
Doktor: Ano, hluboká a nádherná tma. Bez ní by nebylo vidět hvězdy.
Clara: Doktore?
Doktor: Nemůžu ho najít.
Clara: Koho?
Doktor: Waldu.
Clara: Waldu?
Doktor: V týhle knížce prostě není.
Rupert: Tohle není "Kde je Walda?".
Doktor: Jak to víš? Možná jsi ho prostě nenašel.
Rupert: Není v každé knížce.
Doktor: Vážně? Tak to jsem promarnil pár let života.
Doktor: Kdy jindy?
Clara: Měl jsi ten sen?
Doktor: Přesně!
Clara: Ne, to jsem se ptala tebe.
Doktor: Já se ptal první.
Clara: Ne, to já.
Doktor: Ne, to vážně ne.
Doktor: Ne, nemohl jsem to napsat a zapomenout, že ne?
Clara: Ty se ještě neznáš?
Rupert: Rupert.
Clara: Tak dobře. Ahoj, Ruperte.
Rupert: Rupert Pink. Je to hloupý jméno.
Clara: Ne, není. Taky znám jednoho Pinka.
Rupert: Myslel jsem Ruperta, musím si ho změnit.
Doktor: Je to potencionálně katastrofické.
Clara: Tak proč si mě sem vzal?
Doktor: Mluvil jsem, potřeboval jsem někoho na přikyvování.
Doktor: Nejspíš si na to zapomněla. Viděla jsi velikost lidského mozku? Je k popukání.
Doktor: Telepatické rozhraní TARDIS. Jsi mentálně spojená s TARDIS, tak nemysli na nic sprostého.
Clara: Proč ne?
Doktor: Mohlo by se to objevit na obrazovkách.
Doktor: Ten z rande? Už je pozdě, už sis sundala make-up.
Clara: Ne, nesundala. Pořád ho mám.
Doktor: No dobře, tak jsi možná trochu vynechala, tak pojď, tak pojď!
Clara: Co děláš v mé ložnici?
Doktor: Říkala jsi, že jsi na rande. Schoval jsem se v ložnici, kdyby jsi ho přitáhla domů.
Danny: Vykopal jsem 23 studen!
Clara: Pardon?
Danny: 23 studen, když jsem byl voják. 23!
Clara: Dobře. Jo, skvělé studny.
Danny: Jo, byly skvělé.
Clara: Nepochybuji o tom.
Danny: Celé vesnice zachráněny a i města plná lidí. Lidí, které jsem nezastřelil, ale zachránil.
Clara: Dobře, nehádám se.
Danny: Tak proč někdy nemluvíš o tomhle?
Clara: Promiň, že jsem nezmínila tvé studny.
číšník: Promiňte...
Clara: Pardon.
číšník: Chcete ke stolu vodu?
Clara: Nestarejte se, on ji nejspíš vykope.
Clara: Dobře. Však víš, učila jsem.
Danny: Učila.
Clara: Jo jo.
Danny: Rozhodně.
Clara: Asi bychom se neměli bavit o práci.
Danny: To rozhodně ne.
(po chvíli ticha)
Clara: Máš ve třídě Courtney?
Clara: Mám ráda muže, kteří jsou rychlí.
Danny: Jo? Možná rovnou přeskočím na to nejsladší. (uvědomí si, jak to vyznělo) Moučníky, dezerty.
Clara: Ano, došlo mi to.
Danny: Přímo k dezertům.
Clara: Chápu.
Český název | Poslouchej (neoficiální název) |
Původní název | Listen |
Rok natočení | 2014 |
Premiéra | 13. září 2014 |
Typ epizody | Standardní epizoda |
Délka | 47 minut |