Na konci dílu "Smile" se Doctor a Bill ocitli v Londýně devatenáctého století. Zasněžený Londýn vybízí pro romantiku, ale Doctor má jiné plány. Na velké ledové ploše se konají každozimní trhy. Jak už je ale u Doctora zvykem, nikdy by se Doctor neobjevil někde jen tak náhodou. Pod ledem něco je. A Doctor s Bill to musí vyřešit. Sice se pohádají, ale Bill pochopí, že hádat se s Pánem času není dobré a měli by spolupracovat...
(Doctor a Bill šli navštívit Sutcliffa, který je podezřelý z toho, že pod ledem drží príšeru, kvůli které mizí lidé.) Doctor: Víc se mi líbila ta verze, že jste mimozemšťan. Sutcliffe: Že jsem…? Doctor: Vysvětlovalo to ten nedostatek lidskosti. Co vám dává pocit, že má váš život větší hodnotu než životy lidí tam na ledu? Jsou to peníze? To, že jste se náhodou narodil do bohaté a mocné rodiny? Sutcliffe: Díky mně tahle země vzkvétá. Díky mně vzkvétá celé Impérium. Doctor: Lidský pokrok se neměří průmyslem. Měří se hodnotou, kterou vaše životy přinesou světu. Nepodstatný život. Život bez výsad. Ten chlapec, co zemřel na té řece. Jeho hodnota je i vaší hodnotou. To je to, co definuje dobu, to definuje váš druh. Sutcliffe: Jaká to úžasná řeč. Ta rytmika a slovník, opravdu úžasné. Dokázala by přesvědčit každého, kdo by oplýval soucitem.