Doctor, Amy, River i všichni vojáci jsou uvězněni v „líhni“ Andělů. Zabarikádují se ve vraku Byzantie, ale čas jim utíká. Tohle není jejich jediný problém. Obraz Anděla se vryl Amy do mysli, a když teď otevře oči, Anděl ji ovládne. Znovu se také objeví zlověstná prasklina z Amyina pokoje.
(Amy se pokouší svádět Doktora. Líbá ho a svléká a Doktor se jí pokouší zastavit.) Doktor: Amy, poslouchej mě, je mi 907 let, víš co to znamená? Amy: Už je to dlouho? Doktor: J... Ne, ne, ne!
Anděl Bob: Andělé hodují, pane. Brzy budeme schopni absorbovat dostatek energie k pohlcení této lodi, tohoto světa, všech hvězd a světů kolem. Doktor: Už jsem se zmínil naše křesílka? Anděl Bob: My nepotřebuje křesílka. Doktor:(k Amy) Slyšíš? Řekl "křesílka".
Doktor: Proč jsi ho nechala tady? Amy: Proč jsem nechala zásnubák doma, když utíkám s cizím chlápkem noc před svatbou? Doktor: Jo. Amy: Ty seš vážně ufoun, co?
Doktor: Stabilizujeme loď, zastavíme Anděli a zachráníme Amy. River: Jak? Doktor: Něco uděláme. River: Co, něco? Doktor: Nevím, pracuji na tom. Bude to pecka!
otec Oktavián:(o Doktorovi) Doktorko, věříte mu? River: Naprosto mu věřím. otec Oktavián: Není to tedy žádný šílenec? River:(po chvíli ticha) Naprosto mu věřím.