Pán času

Clara: To bylo zavití? To byl vlk? Ne. To není možné. Jsem v Londýně.
Doktor: Je to ten Londýn se Zoo? Se Zoo, kde mají smečku vlků? Zoo, jejíž zábrany a brány byly nejspíše rozdrceny stromy? Ne, vlci nejsou nemožní. Drž se cesty, Červená Karkulko.
Clara: Žádná cesta tu není.
Doktor: Tak jsme oběd.

Clara: (o svých studentech) Dobře, víš, že vážně nejsou Nadaní a talentovaní, že jo? Prostě jim to říkám, aby měli lepší pocit.

(Maebh nakreslila do školního sešitu sluneční erupci. Clara nechala školní sešity v TARDIS.)
Doktor: Tohle je obří sluneční erupce, která se blíží k Zemi. Jako ta, co zničila banku Karabraxových. Mám celou TARDIS a nevšimnul jsem si toho. Ale ona to věděla. Jak?
Clara: Tohle je Maebhino. Kde jsi to sehnal?
Doktor: Nechala sis to v TARDIS.
Clara: No, super, skvělé, no, to je prostě skvělý! Nemyslíš si, že to Danny viděl, že ne?
Doktor: Právě jsem tě informoval, že je tu sluneční erupce, která vyhladí tvou planetu a ty se bojíš, že se pohádáš s přítelem.

Doktor: Cesta z drobečků. Jeníček a Mařenka.
Clara: Vlastně jsem vyděšená. To nejsem nikdy. Proč jsem vystrašená?
Doktor: Právě jsi ztratila malou holčičku.
Clara: Ano, ale to je starost. Vím, že ji najdeš. Tohle není starost, tohle je... děs. Maebh!
Doktor: Sleduješ malou holčičku, která se ztratila v tajuplném lese. Cesta zmizela. Ocitneš se sama, s podivně neodolatelnou mužskou postavou... Maebh!
Clara: Každou chvíli najedeme chatu z perníku s kanibalskými čarodějnicemi.

Danny Pink: Ruby, máš moc velkou představivost.
Ruby: Ale tak to není, ne? Protože já žádnou představivost nemám, můžete se zeptat slečny Oswaldové.

Danny Pink: No tak týme, dejme se do toho!
Samson: Dáme, pokud nám přestanete říkat týme.

(Obrovský sloup se sochou generála Nelsona se právě zřítil do lesa.)
Ruby: (o Claře) Nebudu tu prostě stát a nechat ji umřít!
Danny Pink: Koho?
Ruby: Slečnu. Nechal jste ji jít s nějakým cizincem do lesa. Máte být do ní šíleně zamilovaný.
Danny Pink: To js... kdo to řekl?
Ruby: Všichni?
Samson: Stejně už je teď nejspíš mrtvá. Rozdrtil ji Nelson.

Clara: (na Doktora) Ne všechno jde spravit šroubovákem. Není to kouzelná hůlka.

Clara: (o Maebh) Bere léky. Skoro nevnímá realitu. Slyší hlasy. Je velmi zranitelná.
Doktor: Co říkají ty hlasy?
Clara: Nevím. Bere prášky a tak přestaly.
Doktor: Vy lidi se nikdy nepoučíte. Pokud dítě mluví, tak ho poslouchejte!

(Skupina dětí z Clařiny školy je v TARDIS.)
Doktor: To ani jednomu z vás nepřijde divný, že je to větší zevnitř než zvenčí?
Ruby: Nebyl tu les a najednou tu les byl. Nic nás už nepřekvapí.

Samson: (uvnitř TARDIS) Na co jsou ty kulatý věci?
Doktor: Zeptej se učitelky. No tak, zmiz odsud!

Clara: (na Dannyho) Neboj se. Tohle dělá. Předstírá, že nemá zájem a pak dostane nápad. Hraje o čas.
Doktor: Čas! Zajímavé.
Clara: Vidíš? Chytrost nastartovala.

Doktor: Když tu byla doba ledová, tak jste si dokázali uvařit mamuta. Teď je tu les, tak budeme muset jíst ořechy.

Clara: Všichni, tohle je Doktor a všechno vyřeší. Je to tak, Doktore? To dělá.
Doktor: No, jak na to koukám, tak je odpověď pravděpodobně ne.
Clara: To říkáš pokaždé. Je velmi chytrý.
Doktor: To ano. Jsem velmi chytrý. Ale jakou má šanci chytrost vůči stromům? Nedají si říct. Nemůžeš prosit. Nemůžeš jim lhát. Nemají žádné hýbající se díly, žádné obvody. Tohle je přirozená událost.
Clara: Jak může být přirozený, když stromy vyrostou za noc?
Doktor: Přesně to říkali o Době ledové. Jak by se mohly celé ledovce objevit odnikud? No, prostě to udělaly. Takhle tahle planeta roste. V sérii katastrof. Rozlučte se s dobou ledovou. Uvítejte dobu stromovou.

Samson: Ořechy. To máš docela pech, co Bradley? Máš tu alergii, co? Co když na tebe jeden spadne? Umřeš, nebo otečeš jako obří meloun?
Bradley: Sklapni!

Maebh: Na co je tohle?
Doktor: Tohle je Sonický šroubovák. Reaguje s každou formou komunikace, co tě napadne. Bohužel, stromy nemají hýbající se díly a nekomunikují.
Maebh: Ale trošku komunikují.
Doktor: Co?
Maebh: Jinak by nevyrostly ve stejný čas.
Doktor: Co, takže ty si myslíš, že takhle začíná jaro? S hromadnou zprávou na Stromovým Facebooku? Myslíš si, že si posílají SMSky?

Doktor: (používá sonický šroubovák na stromy) Proč nemám žádné údaje? Protože jsou vážně ze dřeva. Žádné obvody. Žádný mechanismus. Dřevo.

(Clara a Danny se hádají.)
Bradley: Myslel jsem, že jsi říkala, že se milují. Tak proč na sebe řvou?
Ruby: To lidi dělají, když jsou zamilovaní. To nic nevíš?

(Danny vyčítá Claře, že volala Doktorovi.)
Clara: Londýn je pokryt obřím lesem. Chceš mluvit s Přemkem Podlahou?

Clara: Hele, je v pořádku? Přivedeš ji?
Doktor: Ne, nepřivedu. Jsem Pán času, ne pečovatelka.
Clara: Máš vesmírnou loď. My máme jen karty na metro.

Doktor: Našel jsem ji, jak s potlouká ve zbrusu novém lese.
Clara: Zbrusu novém lese?
Doktor: Jo, je to jako nový les, jen ještě novější.

Clara: (do telefonu) Ach, Doktore. Tohle budeš milovat.
Doktor: No, až si vyzvedneš tohle děcko, tak mi to pak můžeš říct.
Clara: Co? Jaký děcko?
Doktor: Mladý člověk ženského pohlaví. Typická bezbranná holčička. Tvůj přítel, pan Pink se o ní měl starat.
Clara: Nejspíše má jméno.
Doktor: Dobrá připomínka.

Doktor: Jsou tu věci, které jsem nikdy neviděl, ale většinou proto, že jsem se rozhodl je nevidět. I můj neuvěřitelně dlouhý život je moc krátký na Bídníky.

Samson: Bradley! Pane, řekněte mu něco! Oslepuje mě.
Danny Pink: Dej mi to, Bradley.
Bradley: Mám na baterku právo, pane. Mám na to papír. Mám fobii ze tmy.
Samson: Jen protože se bojí tmy, tak mu projde to, že se mě snaží oslepit?
Danny Pink: Máš mít baterku, ne kapesní supernovu.

Doktor: Například já nemám ponětí, proč když se pozemní navigace nastartuje, tak odstaví všechny systémy.
Maebh: Měl byste se zeptat někoho, kdo to ví.
Doktor: To je další nevýhoda, když jsi poslední svého druhu. Nemáš se koho zeptat, když ti nestartuje TARDIS.