Doktor: Tohle je otravné. TARDIS tohle nikdy nedělá. To je ohromný! No, ne doslova ohromný, trochu menší než obvykle. Což je ohromný! Clara: Ano, chápu to. Jsi nadšenej. Kdy můžu jít domů?
Gus: Děkuji vám za vaší snahu. Je velmi ceněná. Bohužel, přeživší tohoto cvičení nejsou třeba. Doktor: To jsem fakt nečekal. Gus: Vzduch bude nyní vysán z celého vlaku. Doufáme, že jste si užili cestu v Orient Expressu.
Doktor:(na Perkinse) Jste génius! Tohle vysvětluje všechno. Krom toho, co to je a jak to dělá. Pardon unáhlil jsem se s tím "jste génius, tohle vysvětluje všechno."
Doktor: Jedna minuta se mnou a tahle věc by skončila! Perkins: Víte, Doktore, nemůžu říct, jestli jste génius, anebo jen neskutečně arogantní. Doktor: Když se daří, tak oboje.
Doktor: Což znamená, že jste asi další. Což je dobré vědět. kapitán Quell: Pro mě ne. Doktor: Ovšem, že ne. Protože umřete, ale pro nás. Z výzkumného hlediska. kapitán Quell: Na Doktora máte velmi špatné chování...
Doktor: A teď ten blbej šroubovák nefunguje. Clara: Co tím, myslíš, že nefunguje? Doktor: Nevím. Je tu asi nějaké potlačující pole. A opravdu jen hádám, protože jak jsem říkal: ten blbej šroubovák nefunguje.
Perkins: Seznam pasažérů, plán vlaku a seznam zastávek za poslední půlrok. Doktor: To bylo rychlé, Perkinsi. Možná až moc rychlé. Perkins: Ano, pane. Očividně jsem ta mumie. Anebo možná jsem to už řešil předtím.
Doktor: Jsem vaše nejhorší noční můra. (ukáže kapitánovi psychopapír) kapitán Quell: Mystery shopper. No skvělé. Doktor: Vážně? To je vaše... Dobře. Jsem mystery shopper. Byl bych rád za další polštář a jsem velmi zklamaný vaším snídaňovým barem a... všemi těmi úmrtími.
(Maisie se pokouší otevřít elektronický zámek.) Clara: Dobře. Mám kamaráda, který to se zámky umí. Zkusíme ho spolu najít? (Maisie zarazí do zámku podpatek střevíčku a dveře se otevřou) Anebo můžete udělat tohle, protože... to taky funguje.
Doktor: Co víte? Perkins: No vím, že když naleznu muže, který si pohrává s křeslem, ve kterém někdo zemřel, tak bych neměl moc prozrazovat. Doktor: Vážně? A já vím, že když naleznu muže, postávat u křesla, ve kterém někdo zemřel, tak udělám to samé. Perkins: Perkins. Šéf inženýr. Doktor: Doktor. Všetečka.
Doktor:(mluví sám se sebou) Nic to není. Nic. Jsem si naprosto jistý. Na 99 %. Vážně? 99 %? To je dost. Vážně to tak necháš? Dobře, dobře. 75. No, to poskočilo o dost. ztratil jsi 24 %. Protože víš, jak to zní, že jo? Ne. Řekni mi to. Mumie, kterou vidí jen oběť. To mělo být rétorické. Vím přesně, jak to zní!
kapitán Quell: Na této cestě tu máme plno doktorů a profesorů. A vy jste doktor čeho? Doktor: Tak to je otázka, která se moc často nepokládá. Dejme tomu... živočišných parazitů.
Clara: Šla jsem jednou na koncert. Nevím už na koho. Víš, co řekla? Doktro: Upřímně, by to byl absolutně ohromný dohad, kdybych to věděl. Clara: Řekla: "Nenávist je moc silná emoce na to, abyste ji plýtvali na někoho, koho nemáte rádi." Doktor: Byli ti lidé fakt zmatený? Protože já jo. Odešel někdo? Clara: Sklapni.
Doktor: Děláš to znovu. Clara: Co? Doktor: Úsměv. Clara: Jo, usmívám se. Doktor: Je to smutný úsměv. Usmíváš se, ale jsi smutná. Je to zmatečné. Jsou to jako dvě emoce najednou. Je to jako, kdyby měla poruchu. Clara: Pardon.
Clara: Doktore, co to je? Doktor: Myslím, že je to unikát. Myslím, že je jediný svého druhu ve vesmíru. Myslím, že je to... naprosto nádherné. Lundvik: Jak to zabijeme?