Doktor:(na učitele) Takže, pokud mě někdo bude potřebovat, tak stačí říct. Budu ve skládku, omrkávat jak to tu chodí. Ano, nikdo si mě vůbec nevšímá. To je skvělá zpráva, protože to znamená, že se jevím jako absolutně nudnej člověk jak vy.
Clara: Kam to jdeš? Doktor: Do utajení. Velmi hlubokého. Clara: To zvládneš? Doktor: Co tím myslíš? Clara: Viděl ses? Doktor: Ovšem, že to zvládnu. Clara: Kde? V magickým kruhu?
Doktor: Rybí lidi. Clara: Jaký jsou? Doktor: Ryby, kteří jsou lidi. Pojď se podívat. (Později na schůzce s Dannym.) Clara: Jak se máš? Danny: Ahoj. Pěkný šaty. Jsou trochu mokré. Clara: Bláznivá přeháňka. Danny: To je mořská řasa? Clara: Říkám bláznivá.
Doktor: Podej mi vibro-řezák. Clara: Je v mé kapse. Doktor: No tak mi ho podej. Clara: V mém druhém saku. Doma. Doktor: Proč máš dvě saka? Je jedno z nich vadný?
Clara: Teď jsem si uvědomila. Zrovna jdu na další jídlo. Doktor: Nestarej se. Kalorie snězené v TARDIS se neuchovají. Clara: Co? Děláš si srandu? Doktor: Ovšem, že si dělám srandu. Je to stroj času, ne zázrak.
Doktor: Jofré Borgia, mucho děsivej hombre mi říká: "Co si myslíš o naší šikmé věži v Pise?" A já na to: (nakloní se na stranu) "Podle mě to je v pohodě!"
(Pokladník se probírá Doktorovou myslí.) Doktor: Je tu spousta vzpomínek. Pochutnej si. Neupejpej se. Velká šála, motýlek, trochu zahanbující. Jak se ti líbí novej vzhled? Doufal jsem v minimalizmus, ale myslím, že nakonec mám kouzelníka.
madam Karabraxos: A co děláte teď? Doktor: Dávám vám... svůj telefon. madam Karabraxos: Proč? Doktor: No... Myslel jsem si, že byste mi chtěla někdy zavolat. Promiňte, myslel jsem si, že spolu vycházíme skvěle, snad nečtu ty signály špatně.
(Doktor si uvědomil, že to on je Architekt.) Doktor: O Architektovi vím jen jednu věc. Co vím? Vím jednu věc, jednu, co jsem věděl už od začátku. Clara: Co? Doktor: Nenávidím ho. Je panovačný, manipulativní, myslí si, že je velmi chytrý. Nenávidím ho! Copak to nechápeš, Claro? Nenávidím Architekta!
Doktor: Sklapněte! Prostě sklapněte, sklapněte, sklapněte, sklapněte! Co... co jsi to řekla? Co jsi... co jsi řekla? Co jsi řekla... o vlastních očích? Odsklapni, řekni to znovu.
Clara: Zabijete ji? Řekla jste... madam Karabraxos: Rozpuštěná? Dávám použité klony do kyseliny. Přece nemůžu nechat pobíhat po světě mé klony. Psi: Pardon, nevycházíte s vlastním klonem?
Psi: Tak proto si říkáš Doktor? Profesionální nezaujatost? Doktor: Poslyš, až tu skončím, tak se klidně vybreč. Asi to budeš potřebovat. Do té doby mě potřebuješ!
Clara: Jsi v pořádku? Doktor: Ne, mám sklerózu a vykrádám banku, proč bych měl být v pořádku? Clara: Kvůli Saibře. Doktor: Co? Saibra je mrtvá, my ne. Stanov si priority, aby to tak zůstalo.
Doktor: Můj osobní plán je, že se „něco“ pravděpodobně stane. Docela brzo. Saibra: A to je jako váš plán? Doktor: Jo. Saibra: Něco se stane? Doktor: Něco. Nejspíš.