Doktor:(o Orsonovi) Robinson Crusoe na konci samotného času. Poslední muž ve vesmíru. Myslel jsem, že to budu já. Clara: Tohle není soutěž. Doktor: Já to vím. Ovšem, že není. Ale pořád mám čas.
(Jsou na konci vesmíru, na konci samotného času.) Doktor:(o Orsonovi) Průkopník cestování v čase. Řídil první časovou střelu. Mělo ho to vystřelit do dalšího týdne. Clara: Co se stalo? Doktor: Trošku to přepísk. Clara: Trošku? Doktor: Hodně trošku.
(Doktor chtěl připojit Claru na telepatické okruhy TARDIS a tak vypnul bezpečnostní protokoly.) Doktor: TARDIS by tu neměla být, ale nějakej idiot vypnul bezpečností protokoly.
Doktor:(o Orsonovi) Máš s ním nějaký vztah? Clara: Vztah? Doktor: Jo, možná jsi jeho vzdálená příbuzná. Clara: Jak... bych to asi věděla? Doktor: Jasně. Dobře. (na Orsona) Máš nějaké její rodinné fotografie? Nejspíš, jak je velmi stará a tlustá.
(Clara mluví na muže ve skafandru, o kterém si myslí, že je to Doktor.) Clara: Snažím se mít rande! Ve skutečném životě. Opravdový lidský rande! Je to normální, milý, každodenní... něco jako setkání, a ráda bych věděla, zda to můžeš udělat ještě víc bizarní, než už to je. Orson Pink:(sundá helmu a vypadá úplně jako Danny, se kterým byla Clara na rande) Zdravím.
Danny: Je to lepší jak Pink. Clara: Ne, Pink je hezký jméno. Líbí se mi. Danny: Můžeš ho mít. Clara: Odvážná nabídka, pane Pinku. Danny: Myslel jsem... víš jak... Clara:(se smíchem) Já vím, já vím.
Clara: Ahoj, jsem Clara Oswaldová. Jsem trochu nepředvídatelná. Občas překvapím i sama sebe a nemám ráda své příjmení, ale myslím, že toho jediného se můžeš bát. Danny: Ahoj, já... se omlouvám. Clara: A taky žvaním, když jsem nervózní. Má pusa má vlastní hlavu, snad mi nezdrhne.
(Clara a Doktro stojí pře TARDIS a dívají se na Claru z minulosti, která kráčí po ulici.) Clara: Takhle fakt vypadám ze zadu? Doktor: Je to v pohodě. Clara: Já si myslela, že je to fakt dobrý. Doktor: Vážně?
Rupert: Přečtete mi pohádku? Pomůže mi to spát. Clara: Jistě. Doktor: Bylo nebylo... (dotkne se ukazováčkem chlapcova čela a ten okamžitě usne) Konec. (na Claru) Otcovské schopnosti.
Rupert: Jsem už v bezpečí? Doktor: Nikdo není v bezpečí. Obzvlášť v noci. Ve tmě. Cokoliv tě může dostat. A ty jsi tady, samotinký. (Clara mu vlepí pohlavek) Za co to bylo? Clara: Sklapni, nech to na mně.
Doktor: Kde je? Clara: Doktore? Doktor: Nemůžu ho najít. Clara: Koho? Doktor: Waldu. Clara: Waldu? Doktor: V týhle knížce prostě není. Rupert: Tohle není "Kde je Walda?". Doktor: Jak to víš? Možná jsi ho prostě nenašel. Rupert: Není v každé knížce. Doktor: Vážně? Tak to jsem promarnil pár let života.
Doktor: Pořád stejný sen. Takže, je tu očividná otázka. Víš jaká? Clara: Měl jsi ten sen? Doktor: Přesně! Clara: Ne, to jsem se ptala tebe. Doktor: Já se ptal první. Clara: Ne, to já. Doktor: Ne, to vážně ne.
Clara: Jak se jmenuješ? Rupert: Rupert. Clara: Tak dobře. Ahoj, Ruperte. Rupert: Rupert Pink. Je to hloupý jméno. Clara: Ne, není. Taky znám jednoho Pinka. Rupert: Myslel jsem Ruperta, musím si ho změnit.