Pán času

Clara: Není špatný potkat sám sebe?
Doktor: Je to potencionálně katastrofické.
Clara: Tak proč si mě sem vzal?
Doktor: Mluvil jsem, potřeboval jsem někoho na přikyvování.

Clara: Nikdy jsem v Gloucestru nebyla. A nikdy jsem nežila v dětském domově.
Doktor: Nejspíš si na to zapomněla. Viděla jsi velikost lidského mozku? Je k popukání.

Clara: Co to je?
Doktor: Telepatické rozhraní TARDIS. Jsi mentálně spojená s TARDIS, tak nemysli na nic sprostého.
Clara: Proč ne?
Doktor: Mohlo by se to objevit na obrazovkách.

Clara: Možná by mi mohl zavolat.
Doktor: Ten z rande? Už je pozdě, už sis sundala make-up.
Clara: Ne, nesundala. Pořád ho mám.
Doktor: No dobře, tak jsi možná trochu vynechala, tak pojď, tak pojď!

Doktor: Proč máš tři zrcadla? Proč prostě neotočíš hlavu?
Clara: Co děláš v mé ložnici?
Doktor: Říkala jsi, že jsi na rande. Schoval jsem se v ložnici, kdyby jsi ho přitáhla domů.

(Clara a Danny jsou na večeři. Danny je citlivý ohledně své minulosti v armádě.)
Danny: Vykopal jsem 23 studen!
Clara: Pardon?
Danny: 23 studen, když jsem byl voják. 23!
Clara: Dobře. Jo, skvělé studny.
Danny: Jo, byly skvělé.
Clara: Nepochybuji o tom.
Danny: Celé vesnice zachráněny a i města plná lidí. Lidí, které jsem nezastřelil, ale zachránil.
Clara: Dobře, nehádám se.
Danny: Tak proč někdy nemluvíš o tomhle?
Clara: Promiň, že jsem nezmínila tvé studny.
číšník: Promiňte...
Clara: Pardon.
číšník: Chcete ke stolu vodu?
Clara: Nestarejte se, on ji nejspíš vykope.

Clara: (o jedné své žákyni) Tvrdila, že se nemůže soustředit na práci, protože je moje tvář moc široká.

Danny: Takže... jak ses měla?
Clara: Dobře. Však víš, učila jsem.
Danny: Učila.
Clara: Jo jo.
Danny: Rozhodně.
Clara: Asi bychom se neměli bavit o práci.
Danny: To rozhodně ne.
(po chvíli ticha)
Clara: Máš ve třídě Courtney?

(Clara je s Dannym na večeři.)
Clara: Mám ráda muže, kteří jsou rychlí.
Danny: Jo? Možná rovnou přeskočím na to nejsladší. (uvědomí si, jak to vyznělo) Moučníky, dezerty.
Clara: Ano, došlo mi to.
Danny: Přímo k dezertům.
Clara: Chápu.

Oswin: Jak se jmenuješ?
Rory: Rory.
Oswin: Pěkný jméno, Rory. První kluk co se mi líbil byl Rory. Vlastně to byla Nina... zvláštní období.

Jackie: A s tím odškodným si nedělám legraci. Byl to opravdový šok a trauma! Ariana dostala dva tisíce jen proto, že ten stařík za pultem řekl, že vypadá jako Řekyně. Vím, že je Řekyně, ale o to nejde!

Rose: Vážně fajn trik. Co jsou zač? Studenti? Nějaká studentská recese?
Doctor: Proč to maj bejt studenti?
Rose: Já nevím.
Doctor: Sama jsi to řekla! Proč studenti?
Rose: Protože... sehnat tolik lidí, obléct je a zblbnout, to musí být studenti!

muž: Takže víte, co se děje?
Doctor: Tvářím se tak, ano.

kapitán Latimer: Ta zelená žena, řekla, že je mrtvá. Jak to, že zase žije?
Strax: Tato technologie je daleko za vším, co by vaše mizerná mysl mohla pochopit! (starostlivě) Pokuste se nestrachovat.

Doktor: (k Georgovi) Když mi bylo tolik co tobě, to je tak dávno, měl jsem moc rád pohádky. Tři malý Sontarani, Císařovi nové kyberšaty, Sněhurka a sedm klíčů k vesmíru. Jo, to jsou klasiky.

Clara: Pořád se ti ten smích nelíbí?
Doktor: Nikdy.

(Dohadují se, kdo vystřelí šíp na odlétající vesmírnou loď.)
Robin Hood: Ne, musíš to být ty. Mám zraněnou ruku. Vždyť jsi v tom dobrej. Vyhráls ten turnaj.
Doktor: Podváděl jsem. Vyrobil jsem šíp s naváděcím zařízením.
Clara: No super, tak já to zkusím.
Doktor: Ty? Ty děláš Taekwondo! To není to stejný!

Doktor: Kde to je? Kam se poděl?
Clara: Co?
Doktor: Zlatý šíp!
Robin Hood: Tucku?
(Tuck mu podává zlatý šíp.)
Doktor: Vzali jste ho.
Robin Hood: Ovšem, že jo.
mnich Tuck: Jsme zloději.
Doktor: Miluju vás, chlapci.

Šerif: Už dlouho jsi byl trnem v mém oku!
Robin Hood: Každý by měl mít koníčka a můj je tě otravovat.
Šerif: Se západem slunce tě nechám uškvařit v oleji!
Robin Hood: Nešlo by to uskutečnit dříve? To už budu v posteli.

Šerif: Robin Hood nepatří ke mně.
Doktor: Ovšem, že ano. Je to robot. Vytvořili ho tvý mechaničtí přátelé.
Šerif: Proč by to dělali?
Doktor: Na uklidnění místních! Dát jim falešnou naději. Je to opiát davů...
Šerif: Proč bychom si tvořili nepřítele? K čemu by to bylo? To by byl hrozný nápad.
Doktor: Ano! To by byl! To ano. To by byl příšerný nápad. Proč byste to dělali? To přece nemůže být... Není skutečný... Je legenda!
(Objeví se Robin.)
Robin Hood: Velmi šlechetné! A tato legenda nepřišla sama.
Clara: Čauky!

Šerif: Z nebeského plavidla budu vládnout jako bůh.
Doktor: Ty pudinkový mozku, vypni ten motor!

Mariana: Myslím, že ti rozumím. Šerif používá zlato na opravu nečeho.
Doktor: V zásadě. Ale je to blb. Pokud se pokusí s tou lodí letět, vybuchne a vyhladí půlku země.

(Robin se směje.)
Robin Hood: Jsi zábavný chlapík, Doktore.
Doktor: Mohl bys přestat? Uženeš si kýlu!

Robin Hood: Tak co teď?
Doktor: Nejdřív ke kováři.
Robin Hood: Abychom se zbavili okovů?
Doktor: Ne. Abych si mohl postavit dekorativní stojánek. Samozřejmě, abychom se jich zbavili. Nechci být s tebou spoutaný celou noc. (Robin se začne smát) Ne, ne, prosím, nedělej to.
Robin Hood: (se smíchem) Dekorativní stojánek.
Doktor: Zas tak vtipný to nebylo.

šerif: Brzy budu nejmocnější člověk v říši. Král bez titulu. Protože Nottingham nestačí.
Clara: Ne?
šerif: Poté... Derby!
Clara: Jasně.
šerif: A pak... Lincoln. A po Lincolnu...
Clara: Worksop?
šerif: Svět!