Pán času

(Robin a Doktor se přetahují o klíče, až jim spadnou do kanálu.)
Doktor: Má to světlou stránku.
Robin Hood: Jakou?
Doktor: Clara to neviděla.

(Robin šeptá.)
strážný: Řekni to znovu.
Robin Hood: Pojď blíž... Tvůj dech smrdí jako had. Už ti to někdo řekl? (omráčí ho)

(Robin sténá, aby přilákali strážného.)
Doktor: Nervově se hroutí.
strážý: Co to?
Doktor: Takový je vždycky, když mu hrozí jakékoliv nebezpečí. Prostě se nedokáže vypořádat s tím, jak se hrozně bojí, až dostane tenhle záchvat. Upřímně věřím, že by mohl zemřít z čirého strachu, jako prťavá třesoucí se myška. Bože, myslím, že se zatřísnil.
(Poté, co omráčí strážného.)
Robin Hood: Zatřísnil jsem se?
Doktor: Skutečně? Tu roli bereš vážně.

Robin Hood: Sténej. Chytni se za srdce, sténej. Sténej, jako kdyby ti dvacet ďáblů posedlo tvé vnitřnosti.
Doktor: Proč jako?
Robin Hood: Abychom přilákali pozornost toho strážného.
Doktor: Je to tvůj plán. Tak sténej ty.
Robin Hood: Ne. Ne, to by nevyšlo.
Doktor: Proč?
Robin Hood: No, očividně jsi na světě déle a vypadáš nemocně.
Doktor: Cože to?
Robin Hood: Jsi bledý jako bledule. Takhle je to se všemi Skoty. Neuznávají zeleninu.

strážný: Samotný Šerif mi přikázal, abych poslouchal. Abych zjistil, kdo z vás je skutečný vůdce.
Doktor: Abyste ho mohli podrobit výslechu. Velice moudré.
Robin Hood: Výborně, ze mě nic nedostanete.
Doktor: Ne, ne, ne. Ze mě nic nedostanou. Protože u výslechu to vždycky obrátím. Vidíš, to byl můj plán!
Robin Hood: Tak mě k němu vezmi.
Doktor: Ne, ne. Pohyb, pohyb...
(Strážný odvádí Claru.)
Clara: (na Doktora a Robina) To jako fakt?
Doktor: Ne.
Robin Hood: (na strážného) Co to děláš?
Doktor: (na strážného) Nebuď směšnej!

Clara: Měl tu být plán. Má někdo z vás plán?
Doktor: Ovšem, že mám plán.
Robin Hood: Já mám také plán.
Clara: Tak dobře, Robine, začni.
Doktor: Proč on?
Clara: Doktore, sklapni. Robine, tvůj plán.
Robin Hood: Já... počkám.
Clara: Díky, princi zlodějů. Poslední Pán času?
Doktor: Ano... mám plán.
Clara: Dokážeš ho vysvětlit bez použití slov "sonický šroubovák"? Protože jsi možná zapomněl, že ti ho Šerif vzal. Proč to říkám, vždycky je to šroubovák.
Doktor: Dobře, tak tedy... poslechněme si Robinův plán.

Clara: Doktor... a Robin Hood... zamčení v cele, tohle je vážně to nejlepší, co předvedete? Vážně tu chcete kvůli hašteření umřít hlady?
Robin Hood: No, něco ti řeknu, vydržel bych mnohem déle, než tenhle čaroděj.
Doktor: Vážně?
Robin Hood: Opravdu.
Doktor: No víš co? Myslím, že zjistíš, že mám jistou genetickou výhodu...
Clara: Tohle není soutěž, kdo dokáže umřít pomaleji.
Doktor: Ale já bych ji rozhodně vyhrál, že?

Doktor: No jo a je to. Je čas na smích.
Robin Hood: No, bavíš mě šedivý staříku.
Doktor: Stráž! Zase se směje! Nemůžete mě sem zavřít s křenícím se člověkem!
Robin Hood: Shledávám to docela směšným. A víš co? Cítím, že se blíží další smích. (začne se smát)
Doktor: Stráž, v téhle cele nemůžu zůstat! Popravte mě!
Robin Hood: Slyšeli jste, popravte ho!
Doktor: Ne, počkat. Popravte jeho.
Robin Hood: Smrti se nebojím. Kde je kat?
Doktor: Popravte ho! Rád bych viděl, jak se bude smát bez hlavy!
Robin Hood: Robin Hood se vždy směje do tváře smrti!
Doktor: Kutálející se po zemi a stále se smějící, za tenhle pohled bych dal jmění! Stráž!
Robin Hood: Stráž!
Doktor: Stráž!
Robin Hood: Stráž!
Doktor a Robin Hood: Stráž!
Clara: (křičí) Už konečně sklapnete?! Chápe vůbec někdo z vás, alespoň trošičku, že tam vlastně žádná stráž není?

Robin Hood: Měl jsem situaci pod kontrolou.
Doktor: Dlouhovlasý pako versus vraždící robotí rytíři? Vím, na koho bych si vsadil.
Robin Hood: Kdybys mě nezradil, tak bych zvítězil.
Doktor: Stal by ses malou hromádkou prachu a kouře. Plul jako mrňaví smějící se kousíčky v pohárech přihlížejících.

Robin Hood: Spoutáni!
Clara: Jo.
Robin Hood: Svázáni jako krocani. Díky tvému příteli.
Doktor: Sklapni Hooďo!

Robin Hood: (o Doktorovi) Tvůj přítel se zdá být trochu vzdálen od skutečného světa.
Clara: Ano. Ano, většinou to tak je.

Clara: Vážně jste Robin Hood a jeho družina Veselých mužů.
Robin Hood: Ano, to je přesný popis! Co říkáte bando? (všichni se začnou smát)
Doktor: Přestaňte se křenit! Proč to pořád děláte? Jste všichni prostoduší, nebo co?

Alan-a-Dale: (zpívá) Vítej cizinko předrahá na malebné mítíně Sherwoodské... Au!
Doktor: Pardon, pardon, pardon. Analýza krve. Všechny ty nemoci. Pokud bys byl skutečný, tak bys byl do půl roku mrtvý.
Alan-a-Dale: Ale já jsem skutečný.
Doktor: Tak čau.

mnich Tuck: Co to děláte?
Doktor: To není skutečný sandál!
mnich Tuck: Ale je!
Doktor: (přičichne) Jo, to je.

Doktor: To není Robin Hood!
Robin Hood: Tak kdo tě tedy, pane, hodlá připravit o tu magickou budku?
Doktor: Nikdo, pane. Ne v tomto vesmíru, ani v žádném jiném.
Robin Hood: Tak vytáhni svůj meč a dokaž svá slova.
Doktor: Nemám žádný meč. Nepotřebuji ho. Protože já jsem Doktor. A tohle... je moje lžíce!

Robin Hood: Robin Hood se směje do tváře všem. (zasměje se)
Doktor: A už tě někdo praštil do obličeje, když jsi tohle dělal?
Robin Hood: Zatím ne.
Doktor: Tak to je štěstí, že jsem tady, co?

Doktor: To nemyslíš vážně.
Robin Hood: Jsem spousta věcí, pane, ale tohle nikoliv.

Doktor: A co Mars?
Clara: Co?
Doktor: Úly Ledových válečníků!
Clara: Říkal jsi, že je volba na mně.
Doktor: Nebo Otékající šípy polovičního světla! Ty holky vážně umí pít!
Clara: Doktore...
Doktor: A najednou zlomit 15 odlišných úrovní reality. Myslím, že tu někde mám polaroid.
Clara: Doktore! Moje volba! Robin Hood! Ukaž mi ho!

Clara: Zabraňuješ špatným věcem. Každou chvilku, každý den. To mi zní dost hrdinsky.
Doktor: Jen zabíjím čas.

Clara: Je tu něco. Někdo... koho jsem chtěla vždycky poznat. Ale vím, co řekneš.
Doktor: Zkus to.
Clara: Řekneš, že je vymyšlenej. Že nic takovýho není. Je to... Je to Robin Hood!
Doktor: Robin Hood?
Clara: Jo! Mám ráda ten příběh. Mám ho ráda už od malička.
Doktor: Robin Hood, hrdinný psanec, jenž bohatým bral a chudým dával.
Clara: Jo!
Doktor: Je vymyšlenej. Nic takovýho není.
Clara: No vidíš!

Clara: Jak... vypadám?
Doktor: Trochu krátká a zaoblená. Ale s dobrou osobností, což je to hlavní.
Clara: Myslela jsem šaty, převlékla jsem se.
Doktor: To je dobře. Snaha se cení.

Doktor: Tak zase jindy. (odejde)
Journey Blue: On odchází? To se ani nerozloučí?
Clara: Já myslím, že tohle bylo ono. (dívá se za Doktorem) Jo, to bylo ono.

(Clara si není jistá, jestli nefunkční světla v Dalekově mozku znamenají, že jde o potlačené vzpomínky, které nutně potřebují vyvolat, nebo je jen potřeba vyměnit žárovky.)
Clara: Jsem uvnitř kortexu.
Journey Blue: Jestli je tam krabice plná náhradních žárovek, tak mi to ani neříkej.

Clara: Máš lepší nápad?
Journey Blue: Přála bych si to.
Clara: Jo, to já taky.

Clara: Některá světla nesvítí.
Journey Blue: Jo, ten Dalek je poškozenej. Chceš si někomu stěžovat?
Clara: Ale ty světla nejsou rozbitý. Koukni.
Journey Blue: Takže?
Clara: Doktor říkal, že jsou tu uložené vzpomínky. A některé z nich, že jsou potlačené. Co když... jsou ta temná místa skryté vzpomínky? Co když ... je jedno z nich Dalek, co spatřil rodící se hvězdu?
Journey Blue: To jako vážně?
Clara: Jo... No... Možná... Buď to, nebo ty žárovky potřebují nutně vyměnit.