sekretářka: Tak co, pane Pinku, užil jste si víkend? Danny Pink: Ano, užil, děkuji za optání. sekretářka: Jistěže. To se vsadím. Copak jste dělal? Danny Pink: Však víte, četl jsem si. sekretářka: To se vsadím. Danny Pink: Ano, četl jsem si. sekretářka: To se vsadím. Danny Pink: No, bylo to tak. sekretářka: Mám vás přečteného. dívka: To by ráda. sekretářka: Ty buď zticha.
Danny Pink: Koukněte se na sebe. Nikdy jsem neviděl tak neschopnou cházku. Co jste vůbec zač? Děti? chlapec: Ano, pane. Danny Pink: Tak ty si myslíš, že jsi vtipný, co, Flemingu? chlapec: Ano, pane. Danny Pink: Fajn, já taky. Rozchod!
Doktor: Molekulární zmenšovač. plukovník Blue: Takže víte, co to dělá? Doktor: Zmenšuje živou hmotu. Jaké je lékařské využití? Zmenšíte chirurgy, aby se mohli potulovat pacientem? plukovník Blue: Přesně tak. Doktor: Fantastický nápad pro film, příšerná představa pro proktologa.
plukovník Blue: Zachránil jste Journey, tudíž jsem vám osobně zavázaný. Doktor: No... plukovník Blue: Nicméně, bezpečnostní systém této základny je důsledný, takže vás stále hodláme zabít. Doktro: S vámi je to jak na houpačce, co?
Journey Blue:(míří na Doktora zbraní) Požaduji, abys mě vzal zpět na velitelskou loď Aristoteles, která je přesně... Doktor: Ne, takhle ne! Journey Blue: Vrátíš mě na moji velitelskou loď, která je přesně... Doktor: Ne, no tak, takhle ne. Udělej to správně. Journey Blue:(skloní zbraň) Vzal byste mě na mou loď? Prosím?
Doktor: Dej tu zbraň pryč. Journey Blue: Nebo co? Doktor: Nebo bys mě mohla střelit a kde bys pak skončila? Journey Blue: U kormidla tvé lodi. Doktor: Zemřeš hlady dřív, než najdeš knoflík, co rozsvěcuje světla.
Journey Blue: Jak jsem se sem dostala? Doktor: Zmaterializoval jsem kolem tebe časovou kapsli a zachránil tě vteřinu předtím, než tvá loď explodovala. Ale klidně si dál breč! Journey Blue: Můj bratr právě zemřel! Doktor: Jeho sestra ne, fakt nemáš zač.
Doktor: Takže, nepůjdeme... Nechceš si dát kafe nebo... hranolky nebo... něco. Nebo hranolky a kafe. Clara: Kafe. Kafe by bodlo. Platíš. Doktor: Nemám peníze. Clara: Tak ho poneseš. Doktor: Nejsem si jistý, zda jsem nosící chlapík. Clara: Jo... pořád si nejsem jistá, zda můžeš hlasovat.
(Clara mluví po telefonu s jedenáctým Doktorem.) Dvanáctý: Tak kdo to je? Jedenáctý: Je to Doktor? Dvanáctý: Je to Doktor? Clara: Ano. Jedenáctý: Zní staře. Prosím, řekni mi, že nejsem starej. Cokoliv, jen ne starej.
(Clara vstoupí do TARDIS.) Clara: Předělal jsi to tu. Doktro: Ano. Clara: Nelíbí se mi to. Doktro: Taky nejsem úplně přesvěčený. Myslím, že by tu mělo být víc kulatých věcí na zdech. Měl jsem jich hodně. Kam jsem je asi dal?
Doktor:(dívá se do menu) Žádný párky. A žádné obrázky. Nemáte dětské menu? (Číšník na Doktora použije elektronický přístroj, kterým ho prozkoumává.) Nějaké speciality? číšník: Játra. Doktor: Nemám rád játra. číšník: Slezina. Mozkový kmen. Oči. Clara: Lidi si to hodně objednávají? Doktor: Nemyslím si, že je tohle na jídelníčku. Myslím, že jsme na něm my.
Doktor: Bože, jsem Skot? Stal jsme se Skotem? tulák: Ano, rozhodně jste Skot, pane. Slyším to ve vašem hlase. Doktor: Tak to je skvělý! To je dobrý, jsem Skot. Jsem Skot. Jsem... Skot. Teď si můžu stěžovat. Teď si vážně můžu stěžovat.
tulák: Nelíbí se mi. Doktor: Co? tulák: Vaše tvář. Doktor: Mně taky ne! Dobrá je jen po obočí. A pak se to zblázní. Koukněte na to obočí! Je to útočné obočí. Klidně s ním můžu otvírat zátky. tulák: Je to skutečně mocné obočí, pane. Doktor: Je naštvané! Mnohem víc, než zbytek mého obličeje. Je nezávisle naštvané! Nejspíš chce slézt z mého obličeje a založit si vlastní nezávislý stát obočí!