Doktor: Podíval jste se někdy do zrcadla a řekl si, tuhle tvář jsem už někdy viděl? tulák: Ano. Doktor: Vážně? Kdy? tulák: No, pokaždé, když se podívám do zrcadla. Doktor: Ach ano, to dává smysl. Dobrá připomínka.
Jenny: Mezitím je Madam Vastra zaneprázdněná případem Conk-Singletonských padělatelů. A bude mít k večeři traviče dětí Camberwella. Clara: K večeři? Jenny: Až skončí jeho výslech. Raději byste se měla držet dál od spižírny. Později to tam bude poněkud hlučné.
Clara: Takže máme TARDIS. Strax: Vojenská taktika. Doktor stále chybí, ale vždy bude hledat svou budku. Tím, že ji přeneseme sem, bude přilákán z nebezpečného Londýna na toto místo bezpečí a rozpustíme ho v kyselině. Clara: Co ten konec? Strax: A nerozpustíme ho v kyselině... Staré zvyky.
Doktor:(na dinosauřici) Hej! Velká sexy ženská! Hej! Pardon. Pardon, to je moje chyba. Můj stroj času uvíznul v tém krku. To se stává. Přitáhnul jsem tě sem náhodou. Většinou se takhle seznamuju s holkama. Ale neboj se. Slibuju, že tě dostanu domů!
Clara: Marcus Aurelius, římský císař, poslední z pěti dobrých, stoický filosof. Madame Vastra: Vynikající bassový kytarista. Doktor ví, jak sestavit dobrou kapelu.
Strax: Mohu vám vzít kabát? Clara: Žádnej nemám. Strax: A co je tohle? Clara: Oblečení. Strax: Mohu vám vzít oblečení? Clara: Nejspíš ne. Strax: Nosíte klobouk? Clara: Jsou to vlasy! Strax: Ne, já myslím, že klobouk. Můžu to zkontrolovat?
Madame Vastra: Miluju opičky, jsou tak směšné. Jenny: Aha, chápu, takže lidi jsou teď opičky, jo? Madame Vastra: Ne, drahá. Lidé jsou opice. Muži jsou opičky.
Madame Vastra: Mám potíže se spánkem. Doktor: Jo? S tím bych si nedělal starosti. Já si dávám šlofíky ve stoje. Madame Vastra: Vážně? To je zajímavé. A kdy si je dáváš? Doktor: No, všeobecně, když začne někdo mluvit. Rád přeskakuji, než jsem na řadě, šetří to čas.
Doktor:(na Claru) Co se ti stalo s přízvukem? Jenny: S jejím přízvukem není vůbec nic! Doktor: Ty zníš stejně! Rozšiřuje se to! Všichni zníte tak... anglicky! Všichni jste si vyvinuli chybu!
Doktor: Kdo vynalezl tuhle místnost? Clara: Doktore, prosím, musíš si lehnout. Doktor: Nedává to smysl. Je tu jen postel. Proč je tu jenom postel? Clara: Je to ložnice, má se tu spát. Doktor: Dobře, a co děláš, když jsi vzhůru? Jenny: Opustíte místnost. Doktor: Takže tu máš celou místnost, kde nemůžeme bejt vzhůru? Jenny: Přesně. Doktor: A jakou to má cenu? Ta místnost je k ničemu. A nekoukejte do zrcadla! Je to naprosto zběsilé! Clara: Doktore, prosím! Musíš si lehnout, pořád omdléváš. Doktor: No ovšem, že jo, je tu spousta postelí.
Doktor: Proč... proč to děláte? Proč všichni černáte? Přestaňte s tím. Clara: My nic neděláme. Doktor: To nevadí. Všichni si dejte pětiminutovku. (omdlí)
Doktor: Vypni ty sonické svítilny. Způsobuje jí to migrénu. Jenny: Komu? Doktor:(o samici dinosaura) Mojí dámské společnosti! To je jen obrat. Strax: Jak to víte? Doktor:(na Straxe) Na tak Claro, víš že mluvím dinosaursky. Clara: On není Clara, to já! Doktor: No máte podobnou výšku. Možná byste měli nosit jmenovky.
Doktor: Dřímal? Strax: Pane? Doktor: Stydlín, Kejchal. Šmudla. Rejpal! (na Jenny a Vastru) Vy dvě! Zelená a Nezelená. A nebo by to mohlo být opačně. Nesmím se ukvapovat. A pamatujete si... Tamto... (ukáže na Claru) Ne-mě, Ptající-se. Jména nejsou můj obor. Clara: Clara! Doktor: Mohla by to být Clara, nebo taky ne. Je to jako loterie. Clara: Je to Clara! Doktor: Nevylučuju to.
inspektor:(o dinosaurovi) Právě snesl vejce! Madame Vastra: Právě vyzvrátil modrou budku s označením policie. To, jak se nevyznáte v biologii, mě znepokojuje.
(Doktor zachraňuje svět a potřebuje novou košili, proto se svléká.) Doktor: Otočte se, když vás to uráží. (Rory se otočí, Amy ale ne.) Rory: Amy, ty se neotočíš? Amy: Ne.