Kapitán: Co jste vy zač? Doctor: Náš senzor zachytil loď v nesnázích. Kapitán: Senzor?! Doctor: Jasně. Nerozumíte. 17. století. Má loď automaticky hmmm... uviděla ,že ta vaše loď ma nějaké potíže. Mulligan: Jsou to duchové, kapitáne. Jak jinak by se dostali na loď. Doctor: No, řekl bych Multidimenzionalním posunem, ale problém jste měli už se senzorem. Takže já jsem Doktor, tohle je Amy a Rory.
Doctor: Legrační lidské mozečky! Jak to s nima zvládáte? Rose:(k Jackovi) Když je ve stresu, rád uráží jiné druhy. Doctor: Rose, přemýšlím! Rose: Řízne se při holení a půl hodiny nadává na formy života, které jsou hloupější než on.
(Doctor, Rose a Jack vystupují z TARDIS před Daleky.) Doctor: Pojdte. To silové pole vydrží všechno. Kapitán Jack: Skoro všechno... Doctor: Jo, ale to jsem jim nechtěl říkat. Díky.
Vládce:(Šílí hlady.) Pozemské Vánoce. Takového jídla! Všechna ta roštěná, zákusky a víno. Samé pořádně tučné jídlo. Kousky, kusy čerstvého masa a šťavnaté maso opečené s kůrčičkou! Teplé, horké maso. Nakrájené... Dokto: Přestaň. Vládce: Nakrájené... Doktor: Přestaň! Vládce: Je moje, je moje, je moje a já ho sním. Snim ho, snim ho, snim ho!
(Amy čte z knihy rozhovor, který vedla River a Rory.) Amy:(čte slova River) Tohle město je plné časových pokřivení. Je nemožné zde s TARDIS přistát. Jako kdyby ses pokoušel přistát s letadlem během vánice. Ani já bych to nezvládla. Doktor: Že ani ona by to nezvládla?! Amy: Nehádej se s ní! Je jen v knížce.