Doktor: Tady máš peníze. To je docela dost, ne? Vypadá to tak, nebo je to moc? Nikdy to nepoznám... Neutrať to všechno za cukroví, pokud teda nemáš rád cukroví, já teda jo.
(Amy se pokouší svádět Doktora. Líbá ho a svléká a Doktor se jí pokouší zastavit.) Doktor: Amy, poslouchej mě, je mi 907 let, víš co to znamená? Amy: Už je to dlouho? Doktor: J... Ne, ne, ne!
Anděl Bob: Andělé hodují, pane. Brzy budeme schopni absorbovat dostatek energie k pohlcení této lodi, tohoto světa, všech hvězd a světů kolem. Doktor: Už jsem se zmínil naše křesílka? Anděl Bob: My nepotřebuje křesílka. Doktor:(k Amy) Slyšíš? Řekl "křesílka".
(Doktor a Amy se snaží dostat z tlamy velryby.) Amy: Co to děláš? Doktor: Rozvibruju chemoreceptory. Amy: Chemo co? Doktor: Tlačítko vysunout. Amy: To v tlamě bývá? Doktor: Přemýšlej! (Velryba začíná zvracet.) Tohle nebude zrovna důstojné. (Narovná si motýlka.) Geronimo!
Doktor: Tohle já dělám pořád. Každý den, každou minutu, každou sekundu, tohle! Drž se, jdeme svrhnout vládu! (Podlaha pod nimi se začne rozevírat, není kam utéct.) Řekni "Juhůůůůů"! Amy: Áááááááá!
Doktor: Dvacáté deváté století. Sluneční erupce usmažily Zemi a tak si celé lidstvo sbalilo kufry a odešlo, než se to zlepší! Amy: Doktore! Doktor: Celé národy jsou na cestě ke hvězdám. Amy: Doktore! Doktor: Není to úžasné? Amy: Doktore!!! (Vznáší se ve vesmíru a přidržuje se TARDIS. Doktor si jí konečně všimne.) Doktor: Pojď dovnitř, našel jsem zábavu!
(Malá Amy vaří Doktorovi různá jídla.) Doktor: Slanina. (ochutná) Slanina?! Ty mě chceš otrávit? A vidíš, fazole. (Ochutná a vyplivne.) Zplozenci pekla! Zlé, zlé fazole! Chleba s máslem, to bude ono! (Vyhodí chleba i s talířem ven ze dveří.) A už se nevracej!
Doktor:(Krátce po regeneraci.) Dala bys mi jablko? Celou dobu myslím jenom na jablka, miluju jablka, asi na ně mám opravdu chuť! To jsou mi noviny, nikdy jsem na nic neměl chuť.
Doktor: Modrá mi sluší, ne? Donna: Ty jsi blázen! Doktor: Proč, co je špatného na modré? Donna: Tohle Páni času dělají? KOusek jim uřízneš a vyroste z toho další?!
Davros: Mám teď své děti, co máš ty Doktore? Doktor: Po všem tom čase, po všem, co jsme viděli, po všem, co jsme ztratili, mám jen jednu věc, co ti chci říct – Nazdar!
(Donna má na zádech obrovského parazita.) Donna: Můžeš mě toho zbavit? Rose Tyler: Nemůžu se toho ani dotknout. Vypadá to, že je ve stádiu toku. Donna: A to znamená co? Rose Tyler: Nevím, takhle nějak by to řekl Doktor.
profesor: Naposledy, na povrchu Půlnoci nemůže nic přežít! Doktor: Profesore, jsem rád, že znáte absolutní definici života ve vesmíru, ale vesmír má možná jinou představu.
River Song: Na místě tě to zabije! Doktor: Vymysli lepší plán! River Song: Přetíží ti to obě srdce, nezregeneruješ! Doktor: Budu se snažit ze všech sil, abych nezemřel! Upřímně, je to moje parketa!