Pán času

(Doktor přišel o TARDIS.)
Doktor: Hodil bych tě domů, ale někdo mi šlohnul káru.

(Plačící Andělé přenesli Doktora a Marthu do minulosti, bez TARDIS.)
Doktor: Vítej.
Billy: Kde to jsem?
Doktor: Rok 1969, není to tak špatný. Můžeš se těšit na přistání na Měsíci.
Martha: Přistání na Měsíci je skvělý! Byli jsme tam už 4x, když jsme ještě měli čím...
Doktor: Dělám na tom!

Billy: Jak jsem se sem dostal?
Doktor: Stejně jako my, dotekem Anděla. Toho stejného, když seš tady. Popadni dech, cestoval jsi časem bez stroje času, neměl bys půl hodiny plavat.

Sally: Mám vzkaz od tvé sestry
Lawrence: Aha, ok... Tak co to je? Co vzkazuje?
Sally: Na chvíli odjíždí.
Lawrence: Kam?
Sally: Pracovat, nemusíš se bát.
Lawrence: Ok
Sally: A má tě ráda.
Lawrence: Co?
Sally: Jen chtěla, abych to zmínila. Má tě ráda, to je milé, že?
Lawrence: Je nemocná?!
Sally: Ne!
Lawrence: Jsem já nemocnej?
Sally: Ne!
Lawrence: Je to nějakej fór?

(Rodina krve si myslela, že Doktor je pořád člověk, protože to z něj cítili.)
Doktor: Myslím, že vysvětlením je, že jste se nechali nachytat na jednoduchý čichový fígl. Je to jako břichomluvectví, ale nosem. V jistých částech galaxie je to začátečnický trik a musím říct, že se mi nelíbí jak vypadá tenhle hydrokinometr. Ukazuje vám totiž zpětnou energetickou vazbu, z retrostabilizátorů přímo do primárních převaděčů tepla. Óh! Jestli jste neměli něco dovolit, tak nechat mě zmáčknout všechna ta tlačítka. Ale abych byl fér, dám vám jednu radu – utíkejte!

mimozemšťan 1: (o Doktorovi) Neudělal ze sebe jen člověka, ale i idiota.
mimozemšťan 2: To je to samé, ne?

(Schovávají se před oživlími strašáky v opuštěném domě a někdo klepe na dveře.)
Sestra Redfern: Co když jsou to oni?
Martha: Nejsem expert, ale myslím, že strašáci neklepají.

(Doktor se změnil v člověka, aby setřásl pronásledovatele.)
Martha: Bože, nestůj tu jen tak, jako člověk si hroznej trouba!

John Smith: (o Marthě) Jestli já jsem fantasmagorik, tak co je potom ona?!

(Jennyino tělo obsadil mimozemský tvor. Martha si všimla, že se Jenny chová divně.)
Martha: Dala by sis trochu čaje?
Jenny: Ano, děkuji.
Martha: Mohla bych do konvice přidat trochu omáčky a skopové, nebo sardinky s džemem, co říkáš?
Jenny: To zní skvěle.

Sestra Redfern: Všiml jste si toho Johne? Výroční vesnický bál, zítra. Nic formálního, jen zábava, přijdete?
John Smith: Ani jsem nad tím nepřemýšlel.
Sestra Redfern: Už jsem netančila celé věky, nikdo mě totiž nepozval...
John Smith: (Pomalu jde pozpátku.) No, takže bych asi měl... Tedy chci říct... Nemyslel jsem, že byste... Tedy určitě... Tedy... Tedy já bych...Však víte... Vlastně...Moc rád bych...
Sestra Redfern: Schody, přímo za vámi!
(Spadne ze schodů.)

(Ošetřuje mu ránu na hlavě.)
John Smith: Mmmm!
Sestra Redfern: Kuš, ani malí kluci tolik nekňourají.
John Smith: Ale to bolí!

(Někdo zvoní.)
Kathy: Kdo by sem chodil? Nikam nechoď, může to být zloděj!
Sally: Zloděj co zvoní na zvonek?
Kathy: Fajn, já zůstanu tady, kdyby se něco...
Sally: Kdyby se něco?
Kathy: Stalo.

Doktor: Hotovo, vesmírný roaming. Už se nikdy nebudeš muset starat o signál.
Martha: To není možný! Takže můžu zavolat pomocí svého mobilu komukoliv, kdekoli ve vesmíru a čase?
Doktor: Jestli znáš jeho předvolbu...

Martha: Nevěděla jsem, že umíš hrát.
Doktor: No, když se poflakuješ s Beethovenem, pár věcí pochytíš.
Martha: Třeba jak hrát nahlas...

Martha: Jsme tu v pasti!
Doktor: Jo, to je trochu problém.
Martha: Myslíš tím, že nemáš plán?
Doktor: Ale jo, plán byl dostat se sem dovnitř.
Martha: A potom?
Doktor: Vymyslet další plán...

Martha: Tohle je můj známý, Doktor.
paní Jonesová: Doktor čeho?
Martha: Ne, prostě Doktor. Pracujeme spolu.
Doktor: Rád vás poznávám, paní Jonesová, hodně jsem o Vás slyšel.
paní Jonesová: Jo a co jste teda slyšel?
Doktor: Však to znáte, že jste Marthina matka a... ehm, to je asi vše. Neměli jsme moc času si povídat, měli jsme práci.
paní Jonesová: Co přesně jste dělali?
Doktor: No víte, věci...

Doktor: Jé jednohubky, já miluju jednohubky!

Doktor: Vypadá to jako manipulátor sonického mikropole.
Tish: Je to geek, měla jsem to vědět. Zpátky do práce.
Doktor: Co znamená geek?
Martha: Že jsi chorobně nadšený do vědy.
Doktor: Aha, hezké.

Dalek Sec: Co je to za zvuk?
Doktor: Ach, dobře... to budu asi já. Ahoj! Překvapení! Čauves a tak dál...

Diagoras: Zvládnu to, nemějte strach.
Dalek: Dalekové neznají pojem „strach“.
Diagoras: Jo? To máte štěstí...

Martha: Jdou po tobě.
Doktor: Jo, všimnul jsem si, díky.

Doktor: Vy cestujete dva měsíce?
Brannigan: Vypadám snad jako puberťák? My cestujeme už 12 let!
Doktor: Promiňte?
Brannigan: Jasně, vyrazili jsme hned po svatbě. Jako by to bylo včera.
Valerie: Jako by to bylo 12 let...
Brannigan: Ach, miláčku, ale stále mě miluješ.
Doktor: Ale 12 let? Jak daleko jste dojeli, odkud?
Brannigan: Battery Park, 5 mil zpátky.
Doktor: Vy jste urazili 5 mil za dvanáct let?
Brannigan: (o Doktorovi) Myslím, že má trochu delší vedení...

Shakespeare: Praštil jsem se do hlavy!
Doktor: Tak si to nedrbej, nebo budeš plešatej.

Shakespeare: A vy, sire Doktore, jak může mít tak mladý muž oči tak staré?
Doktor: Hodně čtu.