Doktor: Paní Gillyflowerová, vy vůbec netušíte, s čím si tu zahráváte! Tenhle jed by ve špatných rukách mohl vyhladit všechen život na Zemi. Winifred Gillyflower: A víte, co jsou tyhle? (Ukáže mu svoje ruce.) Špatné ruce!
Strax: Co teď, madam? Navrhuji mimetický roj min. Madame Vastra: Straxi. Strax: Či vykopat příkopy a naplnit je kyselinou. Madame Vastra: Straxi! Kroť se. Zase jsi ujídal sladkosti slečny Jenny? Strax: Neee.... Madame Vastra: Počkej venku, dokud tě nezavolám. Strax: Ale madam... Madame Vastra: Běž! Strax:(zkalamě odchází) Půjdu si hrát se svými granáty.
Strax: Koni! Selhal jsi na své misi. Ztratili jsme se a po Sweetville ani stopa! Máš nějaká poslední slova před svou popravou? (ticho) Pořád ta stejná písnička. Tenhle týden jsi už čtvrtý, a to ani nemám hlad.
Winifred Gillyflower: Doktor a paní Smithovi, ano. Výborně mezi nás zapadnete. Doktor: Pecka, díkec. (na Claru) Pro nás s paninkou je to vážně fajnový, viď, puso?
Doktor: No tak ne Londýn 1893. Yorkshire 1893. Těsně. Clara: Takhle se ztrácíš už skoro ze zvyku. Doktor: Bývalo to horší. Jednou jsem se strašně dlouho snažil dostat jednu Australanku na londýnský letiště. Clara: Proč? Doktor: Co už já vím.
Madame Vastra: Jak si asi vede Jenny? Strax: Pokud se neozve do soumraku, navrhuji masivní útok na továrnu, madam. Oběti bychom snad mohli udržet pod osmdesát procent. Madame Vastra: Myslím, že lze postupovat i jemněji, Straxi. Strax:(zklamaně) Jak myslíte.
Madame Vastra: Zajímají ji jen ti nejsilnější a nejkrásnější. Strax: Můžete se na mě spolehnout, madam. Madame Vastra: Já ale mluvila s Jenny. Strax: Jenny? Jestli nás má zastupovat tenhle slabý, oplácaný hoch, důrazně doporučuji užití nůžkových granátů, vaporizéru a výbušné mozkové štípačky. Madame Vastra: Na co? Strax: Tak obecně.
Doktor: Připadáš si v bezpečí? Clara: Jasně. Doktor: Dej mi číslo od jedničky do desítky. Desítka je "Juchů" a jednička je "Seš divnej". Musím vědět, že si připadáš v bezpečí. Musím vědět, že se nebojíš. Clara: Čeho? Doktor: Budoucnosti. Útěku s vesmířanem v budce. Může se ti stát cokoliv. Clara: S tím počítám.
Clara: Kde to jsme? Doktor: U zdroje energie. Tak dobře, počkejte tady. Zjistím, jestli to je bezpečné. Přežijeme tam jen minutu nebo dvě. Clara: Co se stane, když tam budeme dýl? Doktor: Naše buňky zkapalní a naše kůže začne hořet. Clara: Vždycky mi je hned líp, potom co si pokecáme.
Gregor Van Baalen: Tak zruš tu sebedestrukci. Doktor: Víš, musím vám něco říct. S váma do vědomostní soutěže nepůjdu. Gregor Van Baalen: Cože? Doktor: Žádná sebedestrukce tu není. Ale dostal jsem vás, co hoši? Prostě jsem zakroutil pár tlačítkama. Starý dobrý krouti-tlačítkový trik.
Gregor Van Baalen: Jak je to tu velký? Doktor: Představ si tu největší loď, co jsi kdy viděl. Představuješ? Gregor Van Baalen: Jo. Doktor: Fajn, tak na to zapomeň. Protože je nekonečná.