Amy: Co se to děje? Doktor: Emzáckej padouch v přestrojení se schovával ve tvým pokoji. Jiný emzáci ti proto chtěj spálit barák. Máš otázky? Amy: Jo. Doktor: Já taky.
kapitánka Adelaide Brooke:(Mířá na Doktora zbraní.) Povídání až později. Doktor: Povídání mám na druhém místě. Na prvním je zbraň namířená na mou hlavu. Což posouvá mou hlavu na druhé místo. Zbraň, hlava, povídání. Nesnáším seznamy. Mohla by jste někoho zranit, tak položte to. kapitánka Adelaide Brooke: To by se vám líbilo, co? Doktor: A je tu někdo komu ne?
Christine:(Podává Doktorovi zlatý pohár.) Je starý přes tisíc let. Má cenu osmnáct miliónů liber. Buďte na něj opatrný. Doktor: Slibuji. (Vezme kladivo a rozmlátí ho.) Christine: Nenávidím vás.
Erisa Magambo:(Drží v ruce telefon, na druhém konci linky je Doktor.) To je Doktor. Dr. Malcolm Taylor:(Otočený zády.) Už je mi dobře, dík. Jen mě bolelo v krku. I když, upřímně, šálek čaje by přišel vhod.
Christine: A jak že se jmenujete? Doktor: Já jsem Doktor. Christine: Jméno, ne hodnost. Doktor: Doktor. Christine: Příjmení? Doktor: Doktor. Christine: Vám říkají Doktor? Doktor: Přesně tak. Christine: To není jméno, ale psichologická diagnóza.
Jackson:(Poprvé vstoupí do TARDIS.) Pane Bože! Počkat... ale, to je... no to snad ne! Co? To je ale... no to je ale nesmysl! Doctor: No, ano. I tak se to dá říct.
Jackson: Toto je můj převozník prostorem a časem. TARDIS. Doctor: Vy máte... balón. Jackson: T A R D I S! Transportní Aviační Ručně Dofouklý Idealizovaný Stroj.
Jackie: Byla jsem těhotná, vzpomínáš? Narodil se mi chlapeček. Doktor: Á, výborně. Jak se jmenuje? Jackie: Doktor. Doktor:(potěšeně) Vážně? Jackie: Ne, ty troubo.
Donna: A zavírám všechny z-neutrinové smyčky pomocí interní, reverzní smyšky... tímhle čudlíkem. Doktor: Vždyť nevyměníš ani pojistky! Donna: Vsadíš se, ufounku?
Martha: Mám Osterhagenský klíč. Nechte tuhle planetu na pokoji, nebo ho použiju. Doktor: Osterhagenské co? Co je to za klíč? Martha: Na strategických místech pod zemskou kůrou je umístěno dvacet pět nukleárních hlavic. Pokud ho použiju, odpálím je a Země se rozpadne. Doktor: Co?! Kdo tohle vymyslel? No, nejspíš nějaký osterhagen...
Doktor: Pojeď se mnou. Safírový vodopád. Vodopád celý ze safírů. Drahokam velikosti ledovce, který sahá až k útesům Zapomění, kde se tříští na safíry, které padají do blyštivé průrvy. Donna: To říkáš všem holkám.
Donna: Muž přesně pro mě. Krásný, obdivuje mě a skoro vůbec nemluví. Co to o mě říká? Doktor: Hodně. Ou, promiň, řekl jsem hodně? Myslel jsme nic. Chtěl jsem říct nic a omylem jsem řekl hodně.