(Doctor s Donnou utíkají továrním kompleksem. Donna se najednou zastaví u jakýchsi dveří, které Doctor přeběhne. Proto na něj zapíská, takže se Doctor lekne.) Donna: Tady jsou dveře. Doctor: Od kdy umíš pískat? Donna: Fotbal každý pátek.
Doctor: Takže, Donno Noblová. Měla jsi život plný práce, jezení, spaní a McDonaldů... (Otočí se a uvidí, že Donna za ním není. Ta ale vyleze z TARDIS v kožichu.) Donna: Co jsi říkal?
Donna: Takže teď mluvím latinsky? A co se stane, když řeknu něco v latině, třeba veni, vidi, vici? Doctor: Nevím. Donna: Tak já to jdu zkusit. (Přijde k nějakému prodavači.) prodavač: Dobrý den, slečno. Co byste si přála? Donna: Veni, vidi, vici. prodavač: Ehm... Slečna, já nerozumět keltsky. Vy zkusit to někde jinde. Donna:(Vrátí se za Doctorem.) Prý neumí keltsky. Doctor: Welšsky, zníš mu welšsky.
(Doktor se zasnoubil s Marylin Monroe.) Rory: Zvonil ti telefon, někdo jménem Marilyn. Ve skutečnosti zní dost jako... ta Marilyn. Amy: Doktore? Doctor: Zavolám jí později.
Doctor: Dobře, dobrá zpráva je, že jsem našel přístroj, co ovládá mračna. Mohl bych ho použít, abych vám vyčistil cestu, abyste mohli v klidu přistát. Amy: No to je skvělá zpráva! Doctor: Ale nedokážu ho ovládat. Amy: Míň skvělý. Doctor: Potkal jsem chlápka, co to umí. Amy: A jak to šlo? Doctor: Nesnáší mě. Amy: A byl jsi pan okouzlující a chytrolín? Doctor: Jo! Jak to víš? Amy: Šťastná náhoda.
Doctor:(Vstoupí do místnosti krbem.) Nebojte, tučný chlapík bude dělat pochůzku o něco později. Já jen kontroluji obecnou... krbovost. Ano. Pěkná velikost, dobrá trakce... velký účet. otec: Tučný chlapík? Doctor: Ježíšek, Santa Claus nebo jak jsem ho vždycky znal - Jeff. kluk: Santa Claus neexistuje! Doctor:(Ukáže mu fotku.) Jo? Já a Santa Claus v loveckém zámečku Franka Sinatry v roce 1952. A ten blonďák vzadu je Albert Einstein. My tři pohromadě… vrum! Dobře? Nepřestávej věřit. Nezlob!
Doctor:(Jde k Abigail a Kazranovi.) Lidi musíme jít, hodně rychle. Právě jsem se omylem zasnoubil s Marilyn Monroe. (Sleduje je, jak se líbají.) Jak to zvládáte? To dýcháte ušima? Haló? Promiňte. Haló? Lidi, zamluvila kapličku, venku čeká auto, tohle se děje právě teď! (Vůbec si ho nevšímají.) Dobře, tak díky. Tak prostě půjdu a vezmu si ji, dobře? Uvidíme, jak se vám to bude líbit.
paní Van Hoffová: Zlobíš se na mě? pan Van Hoff: Ne, ty lístky jsme přece vyhráli čestně. paní Van Hoffová: No... Já jsem volala celkem pět tisíckrát, to je pět tisíc kreditů. pan Van Hoff: Cože? paní Van Hoffová: Omlouvám se! Účet od telefonu jsem schovávala už nějaký čas, ale už to nešlo. pan Van Hoff:(Začne se smát.) Pět tisíc kreditů! Budeme muset pracovat ještě dalších dvacet let! paní Van Hoffová: Takže se nezlobíš? pan Van Hoff: Ne, vůbec ne! (Obejmou se.) Rickstone:(Vidí je.) Proč se tak radují, copak našli koblihu?
(Jacka spoutali a Tisha mu přinesla jídlo.) Jack: Tish! Cítíš ten vzduch? Začínám z něho dostávat chuť na pravé fish and chips. A místo toho dostanu ovesnou kaši. To je mi teda hotel. Už nikdy nebudu bukovat přes internet.
Vládce: Á pane prezidente. Mám udělat čaj? Nebo to není dost americké? Mám udělat hambáče? A vůbec, co se do toho dává? prezident Ameriky: Nechte mě být!
profesor Yana: Každý zná Utopii. Kde jste byl? Doctor: Jsem poustevník. profesor Yana: Poustevník s přáteli? Doctor: Ano, oni patří k poustevníkům. Jednou za deset let se setkáme a povídáme si o jeskyních. Zajímavé téma pro poustevníka.
Profesor Yana:(Ukáže na Jacka.) Doctor? (Jack ukáže na Doctora.) Ááá, Doctor! (Začne táhnout Doctora pryč.) Dobře, dobře, dobře, dobře. Doctor: Asi je to dobře.