(Doctor a primátorka jdou na večeři a přitom se primátorka snaží Doctora očividně zabít.) primátorka: Víte, že když je samice raxakolikorfalapatoriuse v nejvyšším ohrožení, může z prstu vystřelit jedovatou šipku? (V tu chvíli ji z prstu vylétne šipka, kterou Doctror okamžitě chytí.) Doctor: Ano, věděl. primátorka: A jen tak mezi námi, Doctore... (Přiblíží se k Doctorovi, několikrát se rozhlédne a pokračuje.) A taky může zbytek jedu vydechnout z plic. (Z její úst vylétne zelený dým, ale Doctor pohotově zareaguje a stříkne jí do úst sprej.) Doktor: Teď je to lepší.
(Doctor začne Donnu skenovat pomocí sonického šroubováku, aby zjistil, proč se o ni zajímají roboti-mrchožrouti. Předtím se s Donnou bavili o Rose.) Doctor: Divné, nejsi ničím výjimečná, nejsi mocná ani chytrá, ani nějak důležitá... Donna: Ta kamarádka, než odešla, nedala ti do čumáku?! Přestaň na mě pípat!
(Donna se pokouší vrátit na svoji svatbu.) Donna: 15:10... Zmeškám to. Doctor: Zavolej jim, kde jsi. Donna: A jak asi? Doctor: Nemáš mobil? Donna: Mám na sobě svatební šaty. Mají snad kapsy? Kdo má kapsy? Viděl jsi někdy nevěstu s kapsama?! Když jsem si je vybírala, měla jsem snad říct, že chci hlavně kapsy?! Doctor: Jak se jmenuje ten, koho si bereš? Donna: Lance. Doctor: Ten má ale štěstí. Donna: Hej! Žádnej hloupej Marťan mi nezabrání se vdát! Jdi k čertu! Doctor: Ale já... já... já nejsem z Marsu.
Doktor: Víte co je na mém šroubováku zajímavé? Velmi těžko narušíte jeho účinek. Prakticky nic není silnější. Tedy, kromě několika fénů na vlasy, ale na tom pracuju.
(K Rorymu, Amy a Doktorovi se blíží skupina důchodců.) Rory: Pan Nainby měl cukrárnu. Občas mi dával zdarma bonbon. (Pan Nainby Roryho zvedne za límec.) Že bych nepoděkoval?
(Doktor a Rory jsou v Benátkách v 16. století.) Rory: Co se stalo mezi tebou a Amy? Říkals, že tě políbila. Doktor: Teď? Ty to chceš řešit teď? Rory: Mám právo to vědět. Za 430 let si ji beru.
Guido:(Ukáže na sudy se střelným prachem.) Pracuji v arsenále. Stavíme lodě pro námořnictvo. Doktor: Střelný prach. Většina lidí si v práci šlohne sešívačku.
(Doctor se odvrátí od sklenice s vodou zpět k Amy.) Doctor: Kde jsem skončil? Amy: Co jsi dělal s tou vodou? Doctor: Nevím, přestal jsem stíhat můj mozek.
(Doktor, Donna a Agata Christie se baví o vraždě.) Agata Christie: Slečna Marplová? Kdo to napsal? Donna: Copyright Donna Nobleová, další na seznam. Doktor: Donno! Donna: Dobře, o práva se šábnem.
Doktor: Jak jste se sem dostali? Tivolan: Byl jsem v práci. Jsem městský architekt. Sázíme kolem dálnic stromové aleje, aby se okupačním vojskům šlo hezky ve stínu.
(Z chodby je slyšet blížící se příšeru.) Amy: Ať je to cokoliv, není to skutečný, že ne? Doktor: Jistě že ne, ale jen pro případ radši stejně utečeme a schováme se.