(Hlídači odložili zbraně, aby Madge uklidnili a mohli ji vyslechnout. Ona na ně zamířila vlastní.) velitel hlídačů: Nemůžete mi říct nic, čím byste mě přesvědčila, že tu zbraň použijete. Madge: Opravdu? No, hledám tu své děti!
(Stojí u TARDIS a Doktor hledá klíče. Madge se nabídne, že otevře pomocí vlásenky.) Doktor: Je to multi-dimenzionální, třikrát zašifrované časové rozhraní. Na to je špičatá věcička krátká. Madge:(Otevře.) Mám to.
matka: Poslyš, Cyrile. Řekni otci, že jsem si půjčila auto pana Goldsmitha. Že jsem našla vesmířana na poli, možná je to anděl, ale je zraněný a nemůže si sundat helmu. Takže ho beru do města, aby nalezl policejní budku. Dobře? (Cyril souhlasí a matka odejde.) otec: Kam šla matka? Cyril: Ven.
Doctor: Jdi do svého pokoje! Jdi do svého pokoje! Myslím to vážně! Jsem na tebe opravdu hodně naštvaný! Jdi. Do. Svého. Pokoje! (Všichni odchází.) Jsem rád že to zabralo. To by byla hrozná poslední slova...
Martha: No ve filmech, když šlápneš na motýla, tak změníš budoucnost celého lidstva... Doctor: Tak víš co, nešlapej na motýly. Co ti motýli kdy udělali? Martha: A co když zabiju svého děděčka? Doctor: Máš to v plánu? Martha: Ne! Doctor: Tak je to v pohodě.
Lazarus: My hrajeme na schovávanou Doctore? To jste mě zklamal... Proč nevylezete a nepostavíte se mi tváří v tvář? Doctor: Koukal jste se někdy do zrcadla? Na vás se dívat nechci!
Doctor: Ale ne! Astrid: Co se děje? Doctor: Támhle je moje loď. Astrid: Kde? Doctor: Támhle ta malá modrá budka. Astrid: To je vesmírná loď? Doctor: No a co!? Astrid: Trochu malá. Doctor: Trochu daleko...
(Doktor v minulosti získal TARDIS tak, že ji ukradl.) TARDIS: Víš, proč jsem si před všemi těmi lety vybrala právě tebe? Doktor: Já si vybral tebe. Nebyla jsi zamčená.