Doctor: Když přijdete do tohoto světa, tak se s vámi narodí i něco dalšího. Vy začnete žít a ono začne svou cestu směrem k vám. Pohybuje se to pomalu, ale nikdy se nezastaví. Ať jdete kamkoliv, ať se vydáte jakoukoliv cestou, tak půjde za vámi. Nezrychlí, nezpomalí, pořád po vás půjde. Vy poběžíte a ono bude kráčet. Vy budete odpočívat, ale ono nebude. A jednoho dne zůstanete na stejném místě o něco déle. Budete sedět až moc klidně, spát až moc hluboce. A když se příliš pozdě zvednete a chcete odejít. Tak si vedle svého stínu všimnete ještě druhého. A tehdy váš život skončí.
Clara: Ty. Teď mě poslouchej. Teď budeš sám, a v tom jsi hodně špatný. Budeš zuřit a bude smutný, ale poslouchej mě. Nedopusť, aby tě to změnilo. Ne, poslouchej. Cokoliv dalšího se stane nebo kamkoliv tě posílá, vím čeho jsi schopný. Nebuď válečník. Slib mi to. Buď Doctor.
Clara: No, pokud to může zvládnout Danny Pink, tak i já. Doctor: Zvládnout co? Clara: Umřít správně. Umřit jak bych chtěla. Čelit havranovi. Ne, tohle se neděje, tohle se nemůže dít. Možná je to, to co jsem chtěla. Možná je to ono. Možná proto jsem stále utíkala. Možná proto jsem se nebála brát všechna ta hloupá rizika.
Doctor: Můžu udělat cokoliv se mi sakra líbí. Četla jsi příběhy, víš, kdo jsem. A ve všech tě příbězích, slyšela jsi někdy o někom, kdo by mě zastavil?
Rigsy: Takže toto je tvůj život? Skákat časem, zachraňovat lidi? Clara: Ne, ne každý den. Občas se prankujeme s Jane Austen. Oh, ona je nejhorší. Já ji miluju. Přeber si to, jak chceš.
Clara: OK, rozdělíme se. Pokryjeme více území. Já jsem dobrý polda, ty jsi zlý polda. Doctor: Ne, ne, nemusíme... Proč nemůžu být dobrý polda já? Clara: Doctore, už jsme o tom diskutovali. Tvůj obličej. Doctor: Oh, ano.
Doctor: Vždy se šířily zvěsti. Příběhy, které si navzájem vyprávěli cestovatelé. Šeptanda o skrytých ulicích, skryté kouty mimozemského života přímo tady na Zemi. Jako pašerácké doupě, ale není to doupě, protože je přímo tady. Přímo uprostřed hlavního města. Rigsy: Ta skrytá místa jsou v Národní knihovně? Doctor: Ne. Ale mapy ano.
Clara: Říkala jsem, že to bude fungovat. Doctor: Skoro tě to snědlo k večeři. Clara: Zachránila jsem ti život, přiznej to. Mě to sníst nechtělo. Zachránila jsem tě před tím, aby sis nemusel brát to obrovský rostlinný cosi.
Doctor: Jsi v pořádku? Clara: Jo. Jen se mi něco míhalo před očima. Já jsem spala? Doctor: Ano, spala. Clara: Proč mě to popadlo? Doctor: Je to vnímavé. Myslí si, že to ví, co je pro tebe dobré. Ty jsi potřebovala 40 mrknutí oka. Chytrá spánková komora.
Clara: Vypadá to tu jako v japonské restauraci. Vzal jsi mě do vesmírné restaurace? Doctor: To lidé nedělají. Clara: Co nedělají? Doctor: Lidé nikdy před nic nedávají slovo vesmír, jenom aby to znělo moderně a jako z budoucnosti. Nikdo neříká "vesmírná restaurace" nebo "vesmírné šampaňské" nebo "vesmírný... klobouk". Je to jen restaurace, A i kdyby to byla restaurace... Clara: A co vesmírný skafandr? Doctor: Puntičkářko.
Doctor: TARDIS. Osgood: TARDIS. Co to znamená? Doctor: Cože? To si děláš humor. To musíš vědět. Osgood: Slyšela jsem pár odlišných verzí. Doctor: Vytvořil jsem to z iniciálu. Je to anglická zkratka pro "Naprostý a radikální řízení ve vesmíru".
Bonnie: Nechápeš to. Nikdy to nepochopíš. Doctor: Já, že to nechápu? To jako fakt? Já? Ovšem, že to chápu. Tohle jako nazýváš válkou? Tuhle maličkost? Tohle není válka! Bojoval jsem ve větší válce, než kterou kdy poznáš! Udělal jsem horší věci, než si dovedeš vůbec představit! A když zavřu oči tak slyším víc křiků, než by kdo mohl někdy spočítat! A víš, co uděláš se vší tou bolestí? Mám ti říct, kam si jí dáš? Držíš se jí pevně dokud ti to nespaluje ruku, a pak si řekneš. Nikdo další nebude muset takhle žít! Nikdo další nebude muset cítít tuhle bolest! Ne dokud tu jsem já!